Lásku k přírodě zdědil po pradědečkovi, zoologovi Emilu Bayerovi, a podpořili ji u něj v kroužku mladých přírodovědců při brněnské zoologické zahradě. Zdeněk Vermouzek tam chodil už od základní školy a později šel studovat zoologii na Přírodovědeckou fakultu MU. Aktuálně řídí Českou společnost ornitologickou, která patří mezi největší vědecké a ochranářské nevládní organizace v Česku.
O svém zaměření na zoologii a konkrétně na studium ptáků měl jasno už od základní školy. Co bude dělat po studiích, sice nevěděl, ale lákalo ho muzejnictví. „Kromě vědy mě vždycky bavila popularizace a muzea mi připadala jako místo, kde to půjde nejlépe skloubit. Člověk tam má velkou volnost věnovat se lokálním tématům, zvířatům či rostlinám, a pěstovat vlastivědné znalosti, na které ve vysoké vědě není čas,“ říká Vermouzek, který po škole pracoval ve dvou regionálních muzeích.
Později začal spolupracovat s Českou společností ornitologickou a před osmi lety se stal jejím ředitelem. „Máme na tři a půl tisíce členů a v oblasti výzkumu a ochrany přírody fungujeme nepřetržitě od roku 1926. Jsme unikátní v tom, že díky velkému množství amatérských ornitologů můžeme dělat to, co se v posledních letech začalo označovat termínem občanská věda,“ popisuje spolek Vermouzek.
Nejen členové spolku mohou sledovat na čtyři stovky druhů, které se v Česku vyskytují. Asi polovina z nich tady hnízdí, druhá zalétává a čas od času se objevují i velmi vzácné druhy. Letos například zaletěl do západních Čech sup bělohlavý, jehož nejbližší hnízdiště je v Alpách. „Jedno z mláďat z programu na jejich vypouštění do volné přírody si k nám udělalo výlet a zřejmě se mu tu líbí,“ podotkl s úsměvem ornitolog.
Zatímco určit nejvzácnější druh příliš dobře nejde, ten nejběžnější pták na našem území je podle početnosti pěnkava. Co do prostředí není vybíravá a vyskytuje se v městských parcích i lesích. „Je to drobný a nenápadný pták, takže ho lidé snadno mohou zaměnit za jiné druhy. Navíc se dobře schovává,“ říká Vermouzek, který má ve sledování ptactva dlouholetou praxi a umí poznat stovky druhů.
„Nepočítám to. S poznáváním je to totiž hodně těžké, protože jinak vypadá samec ve svatebním šatě, jinak mládě a něco úplně jiného je určovat ptáky podle hlasu. Prostě pořád je kam se posouvat a zdokonalovat a je zcela na místě k tomu používat pomůcky – literaturu, nahrávky, internet.“
Nemají kde žít a co jíst
Pozorování ptáků baví tisíce lidí a právě díky velké síle amatérských pozorovatelů mají odborníci k dispozici data o početnosti či rozšíření různých druhů ptáků, kteří jsou tak podle Vermouzka nejprozkoumanější skupinou živočichů vůbec, a využívají se tak i jako indikátory stavu životního prostředí. A to pro ně rozhodně moc příznivé není.
V současnosti se například hodně mluví o úbytku vrabců, podle ředitele ornitologické společnosti jsou na tom ale jiné druhy mnohem hůř.
„Nejvýraznější dopady má intenzivní zemědělství, které ničí biodiverzitu a v celé Evropě to působí velké problémy ptákům, kteří jsou právě na tento typ krajiny vázaní. Velké lány bez okrajů, kde je řidší porost, jim ubírají prostor k hnízdění nebo shánění potravy. Kvůli používání látek na hubení hmyzu a různých chorob mají vůbec potravy málo nebo je nekvalitní či zamořená. Vytvořili jsme vlastně zelené pouště, kde je jen jedna plodina a jinak nic,“ přibližuje Vermouzek nejpalčivější problémy.
Intenzivním zemědělstvím trpí například sýček, kterého Česká společnost ornitologická letos vyhlásila Ptákem roku. „Potřebuje pestrou krajinu, kde má dutiny pro hnízdění a kratší porosty pro shánění potravy. Je do značné míry hmyzožravý a potřebuje na lov hmyzu volnou půdu. Daří se mu třeba na intenzivních pastvinách. Změny prostředí ale způsobily, že z naší nejběžnější sovy zůstalo asi 130 párů už jen v severozápadních Čechách. My se teď snažíme zastavit úbytek jejich populace,“ uvedl Vermouzek.
Opatření na ochranu různých druhů podle něj mohou fungovat. Daří se například chránit velké dravce jako orly mořské či královské nebo třeba jeřáby popelavé, kteří se po dlouhých letech vracejí a postupně osidlují naše území. Podobně úspěšný by podle něj mohl být i program pro ptáky na orné půdě, který se u nás zatím týká jen čejky, kde se chrání zmapovaná hnízdiště. „Tím pomáháme stovkám dalších druhů včetně hmyzu či rostlin.“
Na druhé straně se ochránci potýkají s takzvanou ptačí kriminalitou. Jde o trestné činy proti ptákům, z nichž nejčastější je jejich trávení. „Je to asi nejzávažnější fenomén, jehož výskyt dokonce narůstá. U vzácných druhů, především dravců, přitom ztráta každého jedince může výrazně ovlivnit celou populaci. Přestože se nám daří za pomoci speciálně vycvičených psů vyhledávat více obětí travičů, žádného se zatím nepodařilo dopadnout. Neznáme tak jejich motivaci. Často přitom může jít o to, že ptáci pozřou otrávenou návnadu nalíčenou třeba na lišku či kunu,“ uvedl Vermouzek s tím, že někdy jsou jedy tak silné, že umře i pták, který sežere původně otrávené zvíře.
Ptákům může pomoct každý
Lidé nemusejí a ani by neměli spoléhat na nějaká zákonná opatření nebo zásahy ochranářů. Ptákům mohou pomoci sami. „Stačí třeba vybírat si bezfosfátové prací prášky, protože fosfor znečišťuje povrchovou vodu, což v důsledku škodí i ptákům. Každý se také může zamyslet nad tím, kolik chemie používá na zahrádce a jestli je opravdu nutné sekat trávník každý týden, možná je lepší nechat trávu vzrostlejší a místo stříkání stromů na ně pověsit budku a nechat likvidaci hmyzu na ptácích,“ podotýká Vermouzek s tím, že pozorování ptáků je pro každého člověka.
„Nezáleží na tom, jestli jsem přírodovědec či strojař. Když vyjdu ven a slyším sedm druhů ptáků a umím je poznat, tak mám bohatší život, než když slyším jen neidentifikovatelnou změť hlasů a poznám třeba jen kosa.“