Letos vydala svoji první knihu – komiks, do kterého pomocí černobílých kreseb zaznamenala autobiografii své onkologické léčby.
Vydání komiksu Lymfom City knižně podpořily na Hithitu desítky lidí, na konci října uspořádalo vydavatelství křest knížky a její příběh označilo za ponuře úsměvný.
„Je to můj osobní příběh zpracovaný komiksovou formou. Možná se ani nedá říct, že je to příběh, spíše chronologický záznam situací, se kterými jsem se během léčby potkala. Od znepokojení až k šoku z diagnózy,“ popisuje svoji knihu Lucie s tím, že komiks začal vznikat spontánně, jako osobní terapie v době, kdy procházela onkologickou léčbou.
„Neměla jsem zpočátku v plánu komiks zveřejňovat, přišlo mi to příliš osobní. Kresby nejdřív viděla jenom psycholožka, kterou jsem navštěvovala během léčby. Společně jsme došly k tomu, že by to mohlo pomoct i ostatním lidem, kteří léčbou procházejí. Nejdříve jsem začala dávat na Instagram detaily kreseb a když jsem dostávala pozitivní zpětnou vazbu od lidí, které to oslovilo, rozhodla jsem se nakonec celý komiks vydat knižně.“
Lucii a všechny lidi, kteří ji podporovali, překvapilo, jak rychle se vybrala potřebná částka. „Jsem strašně ráda, že má kniha úspěch, ale nemůžu jednoznačně říct, kdo má o knihu zájem. Ta cílová skupina je velmi široká. Jsou to bývalí pacienti, jejich rodiny, výtvarníci, kamarádi, lékaři a překvapivě i hodně mladí lidé, studenti. Z toho mám obzvlášť radost, protože tohle téma není jednoduché.“
Lucie nyní vyučuje na základní škole a spolupracuje na projektu Nebýt na to sama, který vznikl pro onkologické pacienty léčené v Masarykově onkologickém ústavu Brno. Jedná se o další komiks, který bude věnován dětem, jejichž rodiče právě procházejí onkologickou léčbou.
Co se týká jejího komiksu Lymfom City, vzhledem k tématu už žádné pokračování knihy neplánuje. „Chci se dál věnovat podobným projektům, ve kterých už ovšem nebudu figurovat jako hlavní postava,“ říká absolventka pedagogické fakulty, která studium na této škole promítá i do svého současného života.
„Studovala jsem výtvarnou výchovu, kde možná panovala trochu jiná, možná svobodnější atmosféra, než na jiných oborech. A tu vnitřní svobodu se snažím si udržet nejen v práci, ale i v životě.“
