Michal Ďuriník, který studoval doktorandský program v Austrálii, znal kombuchu odmala. „Vždycky to byla divná věc, která stojí na kuchyňské lince. Ale v Austrálii to je normální nápoj, je k mání v kavárnách i obchodech a lidé ho běžně pijí,“ sdílel zkušenosti Michal.
V kurzu podnikání se pak na fakultě potkal s Františkem Špásem, který si pohrával s nápadem na výrobu kombuchy. „Michal ji znal z Austrálie, zatímco já tady od nás. Věděli jsme, jaké účinky má. A chtěli jsme si ji dát v kavárně místo vody, limonády nebo koly. Kombucha je tedy jeden produkt a dva příběhy,“ usmál se František, který nyní studuje magisterský program podniková ekonomika a managment.
Chodili totiž večer po Brně a chtěli si dát v baru nealko. Nechtěli ale sladkou limonádu nebo vodu, která přestane člověka bavit po dvou třech sklenicích. „A já jsem často kvůli tomu zůstal doma a mrzelo mě to, protože si nemám co dát k pití a nemůžu být se svými kamarády. Tak jsme nakonec s Františkem přišli s nápojem, který dává lidi dohromady a zároveň je dá dohromady i po zdravotní stránce,“ zavzpomínal Michal.
A s nadsázkou tvrdí, že založili mezinárodní firmu, protože se hned po kurzu vrátil do Austrálie a Špás zůstal v Brně. „František vařil první prototypy tohoto starodávného fermentovaného nápoje doma v kuchyni,“ upřesnil Ďuriník s tím, že počáteční investice šla z jejich vlastní kapsy a zhruba po roce fungování vstoupil do firmy investor.
Firma pak každého půl roku měnila prostory s tím, jak rostla. „Vařil jsem kombuchu doma a prodával ji kamarádům a sledovali jsme, jak se to hýbe na trhu. Pak jsme si kousek od Brna pronajali 260 metrů čtverečních, které jsme vybavili a zkolaudovali. Nakonec se na výrobě podílelo zhruba 15 lidí, kteří vařili čaje, stáčeli je, lahvovali a etiketovali. Byla to taková rozvinutá manufaktura. Za dalšího půl roku jsme zjistili, že chceme trochu širší škálu kombuchy a vymysleli řešení v podobě kombinovaného provozu,“ uvedl Špás.
Výrobu nápoje si tak zajišťují sami, a když potřebují kombuchu stočit do lahví, tak se do toho vloží spřátelený pivovar. Kromě originální kombuchy vyrábějí zázvorovou specialitu a nápoj vyrobený z Yerba Maté. Produkt nyní inovovali a přidali malinovou variantu. „Kombucha vypadá na první pohled jako limonáda, ale limonáda to není. Samotná výroba trvá týdny a může se tak stát, že při vysoké poptávce nápoj vyprodáme. Je to fermentovaný nealkoholický nápoj s velmi výraznými probiotickými účinky, který se dá pít i jako zdravotní elixír,“ vysvětlil Michal Ďuriník.
Kromě hostů v barech a lidí, kteří si kupují kombuchu domů, jsou další cílovou skupinou zaměstnanci firem. „Zjistili jsme, že to je velmi dobrý nápoj po těžkém obědě, kdy máte po jídle spavost. Spousta lidí to řešila pivem, ale to obsahuje alkohol a trochu vám zamotá hlavu. Kombucha je také fermentovaný nápoj, ale nemá v sobě alkohol, ale naopak má v sobě tein, což pozvedne aktivitu a odpolední produktivitu práce. Proto teď kombuchu dodáváme ve větších objemech do několika velkých firem v republice,“ vysvětlil František Špás.
Ďuriníka potěšilo, že řada firem začala brát kombuchu místo energy drinků. Nápoj nyní plní do lahví o objemu 330 mililitrů, což je podle Špáse optimální dávka pro člověka, co se zdravotních benefitů týká. „Třetinka stojí kolem 60 korun. A plánujeme i rodinné balení, které bude mít litrový objem,“ prozradil František. Jeho společník pak doplnil, že s rozšiřujícím se portfóliem jde ruku v ruce navyšování objemu výroby. „Podařilo se nám vyřešit i delší trvanlivost produktu, která nám odemyká zámek k expanzi do zahraničí.“
Název Loklok napadl Michala v Austrálii, kde měla stejný nápis na stánku prodavačka malajských specialit. „Mně se to slovo moc líbilo, tak jsme ho převzali. A až po půl roce mi to došlo, když mi jeden kavárník říká: Piju jeden lok a druhý lok,“ usmál se Ďuriník. Navíc: Spoustě lidí zachutná na první lok, ale většině až na ten druhý.
Když přišla na řadu otázka, co jim dala do podnikání Ekonomicko-správní fakulta MU, tak Špás s úsměvem řekl, že hodně brigádníků. „Jednu dobu jsme si říkali, že naše firma stojí a padá s Masarykovou univerzitou. Kromě spolupracovníků jsem měl na fakultě možnost zapojit se do různých klubů a rozvojových workshopů, které mi umožnily dál rozvíjet osobnost a potenciál,“ vyjmenoval benefity František.
Michal je zase vděčný za podporu fakulty, která mu dala šanci studovat tři roky právě v Austrálii. Na fakultě teď působí jako pedagog na poloviční úvazek, učí marketingové a psychologické předměty. Na jeden z jeho kurzů se zapsal i František. „A dopadlo to tak, že mě vyhodil, protože jsem byl až moc dobrý,“ dodal se smíchem.
