Každoroční studentské veletrhy otevírají nové možnosti nespočtu studentů, mezi které patří také Novinta. V Jakartě, kde tenkrát studovala bakaláře, se každoročně koná Evropský vzdělávací veletrh. Právě tam Novinta narazila na českého pracovníka ambasády působícího v hlavním městě Indonésie. „Chtěla jsem se věnovat sociálním vědám, takže mi doporučil Masarykovu univerzitu jako nejlepší volbu. A tak jsem tady. Tak jednoduché to bylo,“ směje se Novinta, pro kterou bylo dalším lákadlem také to, že z Brna je to do dalších hlavních měst Evropy co by kamenem dohodil.
Brno pro mě znamená komfort
Absolventka MU byla hned po příjezdu do Brna nadšená. „Všechno je na dosah ruky, hromadná doprava nemá konkurenci a všechny ty malebné kavárny. Nádhera,“ rozplývá se.
Největším překvapením pro ni ale byli Češi. Usměvavé tváře a přátelské chování Novintu navzdory předsudkům, které zpočátku měla, příjemně překvapily stejně tak jako mezinárodní prostředí. „Potkáte tady lidi z tolika koutů světa. A nejen studenty, ale i pracující,“ vysvětluje.
I přes tyto pozitivní zkušenosti přišel kulturní šok, jelikož česká kultura se od indonéské liší o sto osmdesát stupňů. Hned prvního rozdílu si Novinta všimla při objevování brněnských hospod. „Vztah k alkoholu je u nás úplně jiný. Pro nás je známkou luxusu, tady je součástí kultury,“ tvrdí. „Češi si také mnohem víc hledí svého. Můžete si dělat cokoliv, pokud tím neomezujete někoho jiného. To se mi moc líbí. V Indonésií stačí jeden přešlap a hned je člověk centrem pozornosti,“ dodává Novinta.
Přestože se Novintin sen o příjemném bloumání univerzitou rozplynul se začátkem pandemie, výuka přes počítač ani profesoři absolventku nezklamali. „Prostředí bylo tak mezinárodní. Učili nás lidé z Maďarska, Spojených států, Německa a byli vždy připraveni pomoct nebo poskytnout konstruktivní kritiku. Chtěli, abychom byli nejlepší verzí sebe samých,“ vzpomíná Novinta. Chválou nešetří ani při vzpomínání na skladbu předmětů a diskuze se spolužáky.
Učitelé ji nenechali na holičkách ani při psaní závěrečné diplomové práce, i přesto byla její zkušenost opět jiná, než jakou zažila v Indonésii. „S bakalářkou mi tenkrát učitelé hodně pomáhali a dost se angažovali. Na Masarykově univerzitě jsem se cítila více nezávislá a svobodná. Učitelé nás navedou, ale zbytek práce je na nás. Tento přístup se mi líbí mnohem více,“ vysvětluje Novinta, pro kterou se práce na diplomce stala zároveň nejsilnějším zážitkem během studia. Zpovídala totiž Indonésany, kteří odešli do českého exilu, ztratili své občanství a na české čekali několik dekád.
Titul jako vstupenka na pracovní trh
Brno se pro Novintu stalo novým domovem, a tak se ve městě rozhodla po studiích zůstat i se svým slovenským manželem. Kariéru začala budovat ve společnosti Zebra Technologies, kde působí jako koordinátorka marketingu. „Diplom z kulturní sociologie mi pomohl už při pohovoru. Jistota v anglickém jazyce a skvělé komunikační schopnosti, které jsem si díky univerzitě osvojila, mi pomohly práci získat,“ vysvětluje.
I při svém každodenním shonu, kdy komunikuje s manažery, prodejci a řídí marketingové operace, nezapomíná na roky prožité na univerzitě. „Pokud váháte, jestli si podat přihlášku, tak to udělejte! Brno se stane i vaším novým domovem,“ uzavírá.
