V České republice pořád ještě není moc obvyklé, že by někdo nešel studovat na vysokou školu hned po maturitě. Vy jste to tak udělal. Jak se to stalo?
Studoval jsem na gymnáziu v Brně na Lerchově a byl jsem tak opojený maturitou, že mi vůbec nedošlo, že se ještě potřebuju dostat na vysokou školu. Bylo to těsně po revoluci, kdy se otevíraly různé možnosti studia v zahraničí, a tak jsem v Rakousku na dva roky nastoupil na obchodní akademii. Táhlo mě to pak na studia do Anglie, ale tehdy se to nedalo zvládnout finančně. Asi rok jsem různě brigádničil a cestoval a na Masarykovu univerzitu jsem nakonec nastupoval až o čtyři roky později než moji vrstevníci.
Když jste se stal ředitelem Jihomoravského inovačního centra, měl jste jen tři roky po škole, z vašeho životopisu to ale vypadá, že jste toho stihl docela dost.
Pracoval jsem už během studia, takže jsem měl bohaté zkušenosti s podnikáním a různými typy práce, naposledy ve velké expediční společnosti v Rakousku. V mých 29 letech ale padla kosa na kámen, a i když jsem to odkládal, jak to šlo, musel jsem nastoupit na vojnu. Za půl roku ji zrušili, takže jsem to chytl úplně těsně. Potom jsme ale s manželkou zvažovali návrat do Česka a zaujala mě právě nabídka založit a vést Jihomoravské inovační centrum.
Co vás na tom lákalo?
Líbila se mi vize posouvat celý region kolem Brna, které mám moc rád, směrem k inovacím. Viděl jsem, že za projektem budou stát univerzity včetně Masarykovy a také kraj i město. Znělo to velmi perspektivně. Jako ekonomovi mi navíc perfektně dávalo smysl orientovat celý region směrem technologického rozvoje. V té době v roce 2003 byly ještě hodně populární investiční pobídky, které sem lákaly nejrůznější montovny. Ty ale neměly a nemají příliš velkou budoucnost. Je zřejmé, že jak rostou reálné mzdy, česká pracovní síla se stává příliš drahou a neatraktivní pro tento typ práce. Bylo tedy jen otázkou času, než se montovny začnou posouvat dál na Východ. Naše budoucnost je v mozcích, to si musíme uvědomit.
O Brně se i v souvislosti s projekty, jako je CEITEC nebo kampus, mluví jako o budoucím Silicon Valley střední Evropy. Jak vidíte naplnění tohoto cíle?
Je to samozřejmě ještě dlouhá cesta, ale tím směrem už jsme se už skutečně vydali. JIC se snaží pomáhat vytvořit prostředí, kde se dá snadno začít podnikat a podnikatelé obecně jsou vítáni. Pokud bych se držel univerzit: Když jdete studovat, určitě je důležité, abyste získal diplom na prestižní škole a studium probíhalo v příjemném prostředí. Já bych ale chtěl, aby sem lidé chodili studovat i proto, že až dostanou diplom, zrovna tady můžou snadno začít realizovat svůj podnikatelský záměr.
Jak můžete v JICu pomoct mladému studentovi nebo absolventovi?
Je toho spousta, ale máme třeba skvělou věc, které říkáme MIC Minutes. Přihlásíte se nám s nápadem ať už z oblasti informačních nebo komunikačních technologií, medicíny nebo chemie a my vám sestavíme odbornou komisi, které můžete přednést svůj nápad a ona vám ve zpětné vazbě sdělí jeho silné a slabé stránky, řekne vám, co a jak a třeba dá ještě tip, komu a kam zavolat, aby se váš projekt rozjel.
Spousta mladých lidí má ale z podnikání strach.
A to je hrozná škoda, pokoušíme se to proto změnit. Naše ekonomika může dlouhodobě stát jen na malých a středních firmách. Čím víc lidí bude podnikat, tím líp pro nás pro všechny. Ano, začít je samozřejmě těžké, ale kdy jindy se do toho vrhnout než jako mladý absolvent nebo student bez závazků v podobě dětí nebo hypotéky. Můžete klidně zkrachovat třeba třikrát a nic moc se neděje. Já bych chtěl, aby padesát procent absolventů aspoň uvažovalo o podnikání, a tím nemyslím založit kavárnu nebo hospodu, ale technologickou firmu. Pro to je ale potřeba vytvořit prostředí bez bariér a s podpůrným servisem, kde lidé nebudou muset řešit, že nemají dost peněz do začátku nebo jim chybí kontakty. S univerzitami, krajem a městem se o to společně snažíme.
Co ještě schází, aby to skutečně šlapalo?
Dnes se mi zdá, že už to chce jenom čas – dobudování infrastruktury a také obměnu generací. I když se na první pohled nemusí zdát, že se v Brně děje něco velkého, kvasící podhoubí je ohromné a za deset nebo patnáct let budeme sklízet ovoce. Vazby mezi univerzitami a průmyslem sílí a velké společnosti přesouvají svá vývojová centra do České republiky a do Brna, protože ze škol vycházejí pořád lepší absolventi. My to tady vidíme denně na stále kvalitnějších firmách vznikajících v našich technologických inkubátorech.
Co vás před 15 lety přilákalo ke studiu do Brna?
V Česku jsem původně studovat nechtěl, protože to bylo relativně krátce po revoluci a neměl jsem pocit, že tady můžu dostat kvalitní ekonomické vzdělání. Každý, kdo tomu rozuměl, se pokoušel prorazit v praxi. To se teď už samozřejmě změnilo a dál se ještě mění, ale tehdy jsem to tak viděl. Masarykovu univerzitu jsem si vybral i proto, že Brno je perfektní místo pro život. Má optimální velikost, není to vyloženě venkov, ale ani žádné přelidněné velkoměsto, je tu kultura i příroda a všude je relativně blízko nejen v rámci města, ale i do Vídně, Prahy nebo Bratislavy.
Jak dnes vzpomínáte na ekonomicko-správní fakultu, kde jste studoval?
Protože trochu tuším, jak to chodí v zahraničí, vidím velkou mezeru ve vztazích s absolventy. Jako ekonom vím, že ve vztahu k těm z ekonomicko-správní fakulty je to velká škoda. Kdo jiný, když ne oni, může škole prospět finanční podporou? Já bych se vůbec neurazil, kdyby mi škola sem tam poslala složenku na podporu nějakých aktivit a požádala mě o pomoc. Univerzity jako celku si ale moc cením, dnes je z ní cítit ohromná dynamičnost, svěžest a flexibilita, která táhne Brno dopředu. Vychází z ní také řada kvalitních absolventů – zejména pověst jihomoravských IT studentů už dávno přesáhla hranice Evropy.
