V Argentině natáčel o místní české komunitě, Číňanů se ptal, co ví o Češích, a v Indonésii zdokumentoval problém s odpadky. Kameraman, střihač a fotograf Jakub Freiwald chytil cestovní horečku ještě za studií na Fakultě sociálních studií MU a teď ze světa vozí materiály pro cestopisné pořady jako je Prima ZOOM SVĚT, Objektiv ČT nebo časopis Lidé a Země.
„Rád zůstávám v cizí zemi déle, abych nepoznával pouze místa, ale hlavně lidi a jejich kulturu,“ popisuje. Jeho přístup k cestování ho dovedl k tomu, že teď na čtyři měsíce zakotvil na indonéském ostrově Lombok, kde s přítelkyní staví na nohy místní školu pro chudé děti a snaží se je naučit základům ekologie.
Tak trochu jiná škola
Do Indonésie, kde tráví letošní zimu, se Jakub podíval poprvé před rokem. „Sehnali jsme s přítelkyní Janou levné zpáteční letenky. Tady na ostrově Lombok jsme pak potkali přes Couchsurfing kluka, který nás vzal do školy pro chudé děti v malé vesničce na západním pobřeží. Strávili jsme tam asi tři hodiny a udělalo to na nás obrovský dojem. Když jsme odcházeli, měli jsme jasno, že jim chceme pomoct,“ popisuje Jakub.
Školu na svém pozemku postavil místní rybář, jenž má vysokoškolské vzdělání. Spolu se svou ženou a několika občasnými učiteli tu vzdělává asi 45 místních dětí, které si nemohou dovolit dojíždět do několik kilometrů vzdálené státní školy. Od státu škola dostává jen asi 1300 korun každé tři měsíce na vše, včetně platů. Ještě před rokem tu neměli záchody, vodu na pití a učebnice měl jen učitel. „Dětem to ale na nadšení neubíralo. Nic takového jsem v Česku nikdy neviděl. Zůstávali ve škole i po vyučování, domů se jim vůbec nechtělo,“ říká Jakub.
Po návratu domů Jakub s Janou rozjeli kampaň na HitHitu s názvem Tak trochu jiná škola. Přidal se k nim českoholandský pár, který chvíli po nich školu také navštívil a chtěl pomoci. Společně od lidí vybrali přes 130 tisíc korun, více než dvojnásobek požadované částky.
Vloni v listopadu se tak Jakub s přítelkyní na Lombok opět vrátili, aby za vybrané peníze dostavěli novou budovu a nakoupili učebnice. Zůstanou tu do letošního února.
„Postavili jsme střechu, děláme omítku a pak budeme malovat. Dělá se také podlaha a elektřina. Přes vánoční prázdniny jsme se zároveň vrhli do přestavby původní budovy. Původně jsme to sice neplánovali, ale nedalo se tam vůbec pohnout,“ popisuje Jakub postup prací.
Nakoupili dětem také knížky o přírodě, životním prostředí a ekologii. Peníze zatím mají, těžko se ale odhaduje, na co ještě vystačí. Veškeré ceny na Lomboku jsou smluvní a domluva s místními není zrovna jednoduchá. „Už teď jsme toho ale udělali mnohem více, než bylo původně v plánu,“ raduje se Jakub. O veškerém dění ve škole informují na facebookové stránce projektu.
Plastový problém
Český pár na Lomboku netráví čas jen na stavbě. Jejich další cílem je naučit děti i učitele základům ekologie. Každý pátek organizují společné zdravé snídaně, kterým předchází sbírání odpadků na pozemku školy a vyrábění hraček či ekocihel z petlahví.
„V posledních letech do Indonésie proudí obrovské množství plastů. Dali jsme jim tu úžasnou technologii, ale už jsme je nepřipravili na to, že se to nebude rozkládat stejně jako banánová slupka, a tak je tu skládka pomalu za každým domem,“ líčí Jakub. Původně se dětem do sbírání nechtělo, teď už podle něj uklízí i širší okolí a s nadšením vymýšlí pro vysbírané odpadky nové využití.
Češi tu také s místními kamarády založili pobočku neziskové ekologické organizace Trash Hero, se kterou už vysbírali přes 800 kilogramů odpadků. „Občas se setkáváme s kritikou, že si tu řešíme vlastní problémy, nebo že si na to Indonésané mají přijít sami. Cítíme ale, že je to částečně i naše vina, proto jim chceme pomoct,“ vysvětluje Jakub.
Úklid odpadků v okolí školy
Úklid školyDnes jsme uklízeli okolí školy. Funguje to zhruba stejně jako v Čechách - pár rukou maká, většina se ale "dloube v nose". Děti to braly jako hru a byly poměrně nadšené. Méně už my - hádejte kam vyhodily obaly od svačiny cca hodinu po úklidu? Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale my se nevzdáme! Právě sháníme náklaďák, kterým odvezeme první část starého nábytku k renovaci do dílny našeho kamaráda Rifata. Ten sice odjíždí v pondělí na Jávu, ale máme prý jeho dílnu a jednoho zaměstnance k dispozici. No, sami jsme zvědaví, jak se s tím poperem :)
Zveřejnil(a) Tak trochu jiná škola dne 11. listopad 2016
Není fanda velkých charitativních projektů a věří, že pokud člověk dělá věci z vlastního přesvědčení a nečeká za to nic na oplátku, je pomoc mnohem efektivnější. Původně chtěl začít hledat další školy, kterým by se hodila pomoc, brzy ale změnil názor.
„Raději věnujeme plnou energii do jednoho projektu, než ji roztříštit na víc kousků. Nejspíš tedy oslovíme lidi, kteří přispěli do naší HitHit kampaně, jestli by nechtěli přispívat pravidelně, abychom mohli financovat provoz školy i do budoucna,“ plánuje Jakub.
Z práce v televizi na volnou nohu
Šestadvacetiletý cestovatel studoval na Masarykově univerzitě žurnalistiku a mezinárodní vztahy. Základy stříhání i natáčení se naučil během tříměsíční povinné praxe, potom pracoval tři roky v televizi Prima. Po roce a půl na pozici střihače Jakub přešel na volnou nohu.
„ I když jsem vůbec netušil, co se mnou bude, bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Snažím se to teď nastavit tak, abych mohl svoji práci dělat odkudkoli na světě. Zatím jsem asi na 70 procentech,“ popisuje svou cestu za digitálním nomádstvím. Loni strávil v zahraničí celkem pět měsíců.
„Všechny cesty jsou moje osobní, ale skoro vždycky je spojím s prací. Většinou lítám tam, kam zrovna seženu levné letenky. Najdu si zajímavé náměty, které pak nabídnu cestopisným pořadům a časopisům,” říká Jakub a dodává, že cestování je ta nejlepší věc, která ho v životě potkala. „Miluju dobrodružství a strašně rád vystupuju ze své komfortní zóny. Teprve pak si totiž připadám, že skutečně žiju.”
