V roce 1861 byl v Černovicích položen základní kámen budovy určené pro péči o duševně nemocné. Dnes má areál Psychiatrické nemocnice Brno přes osmnáct hektarů a více než deset budov pro léčbu psychických onemocnění. Už šestnáct let toto zařízení řídí absolvent Lékařské fakulty MU Marek Radimský.
Už od počátku profesní dráhy se věnuje psychiatrii. Po studiích ho přidělili na psychiatrickou kliniku v bohunické nemocnici, kde působil přes dvacet let. V roce 2001 se pak stal ředitelem psychiatrické nemocnice. Přestože má na starosti zařízení s téměř osmi sty lůžky, stále chodí i za pacienty. „Bez toho by to nešlo, člověk by ztratil kontakt s praxí, a tedy i profesí,“ říká Radimský s tím, že možná díky tomu, že dělá víc činností najednou, nikdy nezažil pocit vyhoření.
Je nějaký rozdíl mezi psychiatrickou klinikou ve fakultní nemocnici a psychiatrickou nemocnicí?
Z pohledu péče o nemocné ne, máme stejné léčebné postupy, stejné typy léků, stejně vzdělané odborníky. Psychiatrická nemocnice je ale zařízení následné péče, takže k nám míří zejména pacienti na dlouhodobější léčbu.
Jak dlouho u vás pacienti zůstávají?
To samozřejmě záleží na jejich zdravotním stavu. My se ale snažíme, aby se pacienti mohli vrátit do běžného života v době co nejkratší. Nejdelší čas na léčbu potřebují nejzávažnější psychické poruchy jako schizofrenie, bipolární afektivní porucha nebo těžké deprese, ale složitá je i pomoc lidem s obsedantní neurózou.
Léčíte všechny duševní nemoci?
Zajišťujeme pomoc v celém spektru duševních onemocnění od nejzávažnějších poruch až po neurózy, různé závislosti nebo psychické poruchy pozdního věku. Mimo jiné máme i sexuologické oddělení a léčíme pacienty s nařízenou ochrannou léčbou. Nemocnice poskytuje péči jen dospělým pacientům.
Pozorujete nějaké trendy ve vývoji psychických onemocnění, přibývá například depresí?
Jde spíše o výkyvy v množství výskytu některých poruch. Obecně se ví, že s jarem a podzimem jsou častější deprese. Rozpoznat jde také situace, kdy roste napětí ve společnosti a s tím přibývá lidí, kteří kvůli tomu vyhledají pomoc psychiatra. Zájem o léčbu je pořád hodně velký, a pokud se nenajde nějaký zázračný lék na duševní problémy, tak vždycky bude.
Mění se nějak léčebné postupy a možnosti pomoci lidem s psychickými problémy?
Základem úspěšné léčby je kombinace podávání léků, psychoterapie, rehabilitace a resocializace, na tom se nic nemění. Zkvalitňují se ale například léky, které mají méně vedlejších účinků, lépe pomáhají, a tím umožňují i lepší zařazení pacienta zpět do společnosti. Ruší se také některé postupy. U nás už neprovádíme elektrošoky ani kastrace a ještě před vypuknutím kauzy se síťovými lůžky jsme je u nás přestali také používat.
Do areálu nemocnice může přijít kdokoliv a nemusí se hlásit, vaši pacienti chodí v běžném oblečení. Nebojí se lidé z okolí, že uteče nějaký nebezpečný člověk?
Představa, že každý pacient na psychiatrii je nebezpečný, vůbec neodpovídá pravdě. Někdy jsou to lidé nešťastní, kteří pokud někomu ublíží, tak především sobě. My jsme zatím neměli tu smůlu, že by od nás odešel někdo, kdo by se pak dopustil nějakého závažného protiprávního jednání. Ale to nemůžeme nikdy vyloučit, protože do lidí není vidět. Navíc od nás nemůže nikdo „utéct“, nejsme vězení a nemůžeme nikoho, kdo se zde léčí dobrovolně, přinutit, aby zůstal. Pokud ale od nás svévolně odejde pacient, který je potenciálně nebezpečný, hledá ho samozřejmě policie, která pracuje dobře a rychle.
Co ale například lidé s nařízenou ochrannou léčbou?
Většina pacientů s nařízenou ochrannou léčbou tuto dobrovolně dodržuje. Velmi dobře vědí, že poruší-li soudem nařízenou léčbu, máme povinnost to oznámit soudu, který z toho může vyvodit negativní důsledky.
Jakou máte úspěšnost léčby?
To se těžko hodnotí, záleží na úhlu pohledu. Například u sexuologických pacientů máme asi tři procenta recidiv, což je velmi málo. S alkoholiky je to složitější. Říká se, že osmdesát procent z nich dříve či později prožije recidivu. U závislých na drogách zase platí, že s přibývajícím věkem toho mnozí nechají, a je otázka, zda to lze počítat jako úspěch psychiatrie. Pokud se týká dalších psychických onemocnění, současné léky nemají tolik vedlejších účinků a lidé se mohou většinou vrátit do běžného života, což považuji za velký úspěch.
Připravuje se reforma psychiatrické péče, která má mimo jiné zajistit vytvoření center duševního zdraví. Bude to pro vaši nemocnici znamenat nějakou změnu?
V Brně by měla vzniknout dvě centra, z toho první už v letošním roce. My už spolupracujeme s řadou neziskových a občanských organizací jako Práh, Diakonie či Diecézní charita, jejichž zástupci k nám chodí, a spolu vytipováváme vhodné pacienty, o něž se pak starají spolu s ambulantním psychiatrem. Pro nás to tedy nebude nic nového. Mohlo by však ubýt pacientů, kteří budou potřebovat lůžkovou péči, protože se je podaří podchytit a včas léčit.
Bude to pro vás znamenat i nějaké změny ve financování?
Psychiatrii obecně to přinese i nějaké finanční prostředky, především investiční. Pro nás jako nemocnici asi ne. Nicméně my každoročně hospodaříme s mírným přebytkem, máme opravený areál, moderní budovy i pokoje. Navíc si většinu služeb od praní, vaření až po opravy zařizujeme sami, díky vlastním zaměstnancům. Máme dokonce i vlastní vodárnu.
Materiálně je na tom nemocnice dobře, ale co personálně? Také vás trápí nedostatek lékařů a sester?
Vždy je lépe mít více personálu. V naší nemocnici máme dokonce víc lékařů i sester, než podle vyhlášky mít máme. Zaměstnáváme zhruba 40 psychiatrů, 15 lékařů jiných specializací jako internisty, neurology, ortopeda, zubaře a další odborné lékaře a sester máme ke čtyřem stům. Pro nás je nejdůležitější pacient, a aby vše kolem něj fungovalo. Vše se řeší týmovou spoluprací a to bez kvalitního personálu nejde. Ten u nás naštěstí je.