Obezita se léčí snadněji než anorexie

Lékařka Miroslava Navrátilová se ve své práci den co den setkává se dvěma extrémy. Ve dveřích její ordinace se střídají dívky, které se kvůli touze být štíhlé jako modelky z lifestylových časopisů dopracovaly až k anorexii nebo bulimii, a lidé, kteří by svojí vahou vydali za čtyři takové a trápí je potíže spojené s obezitou. „S těmi druhými je ovšem radost spolupracovat, ti chtějí pomoct,“ upozorňuje Navrátilová, jež zastává funkci interního a nutričního konziliáře v bohunické fakultní nemocnici. Kromě vlastní ordinace tak rozdává zkušenosti i kolegům a zároveň učí studenty Lékařské fakulty.

Specializujete se na obezitu i poruchy příjmu potravy, které mohou za podvýživu. V čem se nejvíc liší tito pacienti a váš přístup k nim?
Především v postoji ke své nemoci. Ale za to může i fakt, že anorexie má především psychický původ. Mladá děvčata ke mně chodí s tím, že jim nic není, nic je nebolí a že je sem dohnali rodiče nebo přátelé. Ztrácejí schopnost objektivně posoudit svoje tělo. I když jim hrozí smrt, tak se samy sobě zdají tlusté. Nechtějí spolupracovat a lžou nám o tom, co jedí. Naopak lidé s obezitou jsou rádi za každou pomoc a naše pokyny se snaží plnit co nejlépe.

Obezita postihuje obě pohlaví a všechny věkové skupiny. Pro anorexii platí něco jiného. U mužů je výjimečná, u dívek na druhém stupni základní školy až do pětadvaceti let nejčastější. Co se výskytu týče, tak množství obézních lidí roste. Zatímco podvýživa se objevovala už ve starověku, opačný extrém vlastně známe až od konce druhé světové války.

Dá se anorexie nebo bulimie úplně vyléčit?
Ne u každého. Je pro ni charakteristické, že se často vrací. V tom jsou si podobné se závislostí na alkoholu, cigaretách nebo hracích automatech.

V čem se dělají chyby při její léčbě?
Nejčastěji v tom, že se řeší až její důsledky. Pokud dívka ztratí menstruaci, tak jde ke gynekologovi. Ten jí předepíše hormonální léčbu, aby se jí vrátila, i když to není pravá menstruace. Ztráta menstruace je navíc důkazem závratného rozvratu vnitřního prostředí v těle, a až podle jejího návratu víme, že se situace lepší. Když dívku často bolí hlava, dostane u neurologa jiné léky, aby to přešlo. A to samé platí třeba pro žaludeční potíže, které tyto dívky také postihují. Anorexie nebo bulimie je přitom primárně psychiatrická diagnóza a tělesné projevy jsou až sekundární. Proto je třeba kromě návštěvy psychologa nebo psychiatra sledovat také tělesné důsledky.