Náboženství už v životech lidí hrálo hodně rolí. Bylo středem jejich života i zcela okrajovou záležitostí. Ti, kdo jedno hluboce uctívali, druhé zatracovali pro jeho „kacířské“ myšlenky. V současnosti stojí ve složité pozici. Slovo náboženství si až příliš mnoho lidí spojuje s fanatiky, kteří mohou za některé současné válečné konflikty.
Češi mají k víře specifický vztah. Historicky nejhlouběji zakořeněné římskokatolické náboženství ztrácí svoje příznivce. Jeho zastánci nekonvertovali k jinému, ke křesťanské tradici se hlásí, ale naučili se žít bez potřeby zpovídat se za svoje jednání Bohu a z mnoha z nich se stali ateisté. Ještě v roce 1991 u nás bylo deklarovaných 12 procent ateistů, v roce 2001 označilo samo sebe jako člověka bez vyznání 59 procent populace. K víře se tehdy přihlásilo 32 procent obyvatel, z toho 26,8 procenta ke katolické církvi. Přitom v hodinách dějepisu se děti často učí, že v minulosti bylo právě katolické náboženství jediným povoleným a oficiálně ho vyznávala celá země. Jenže výsledky sčítání se podle některých nedají brát zcela vážně. Na to, že otázky, na které respondenti odpovídali, byly zavádějící, v médiích upozornil i kardinál Miloslav Vlk. Jak na tom tedy Češi se vztahem k náboženství vůbec jsou? To byla jedna z otázek, která padla na osmé konferenci European Association for Study of Religions, která se konala od 7. do 11. září na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Slovo náboženství si až příliš mnoho lidí spojuje s fanatiky, kteří mohou za některé současné válečné konflikty. Foto: www.sxc.hu.