Kriticky reflektovat současný stav humanitních a společenskovědních oborů a ujasnit si jejich pozici v systému terciárního vzdělávání, potažmo v rámci připravované reformy – takový cíl si kladla dubnová konference Současnost a budoucnost humanitních oborů. První z cyklu plánovaných setkání zástupců univerzit a ministerstva školství hostila Masarykova univerzita. Podle Ondřeje Lišky, který byl v době konference odstupujícím ministrem školství, právě zástupci humanitních oborů připomínkovali připravovanou reformu nejkritičtěji. Proto byla konference zaměřená na tyto obory svolána z připravovaného cyklu jako první. Ministr sám připustil, že žádné z vědních disciplín tak neškodí současný stav jako právě humanitním oborům.
Účastníci konference se, včetně úvodních řečníků rektorů Masarykovy univerzity a Univerzity Karlovy i ministra školství, shodli, že humanitní a společenské vědy jsou pro univerzity i celou společnost nenahraditelné. Nabízejí totiž interpretační rámce, kultivují, reflektují a zpětně ovlivňují společnost, ukazují etický a morální rozměr věcí, který by se bez nich jinak ztrácel.
Úvodní projevy na konferenci, které se obecně týkaly místa humanitních a společenských věd na univerzitách, přednesli (zleva) rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala, náměstek ministra školství Vlastimil Růžička, odstupující ministr školství Ondřej Liška a rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl. Foto: Petra Nováková.
Jednotlivé panelové diskuze se pak věnovaly problematice cílů humanitního vzdělání, financování humanitních a společenskovědních oborů a zachytily stávající stav ve vědě a výzkumu.
Ze závěrů prvního bloku vyplynulo, že debata o cílech a významu humanitního vzdělávání není ničím novým, periodicky se opakuje v různých obdobích. Během posledních let se ale v těchto diskuzích začaly objevovat pojmy jako odpovědnost vůči společnosti, ekonomická výkonnost, ziskovost či účelovost. Jak za panelisty prvního bloku uvedl Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, tato situace vede k znejistění v oblasti humanitních věd, co se týká role základního výzkumu či postavení klasických víceoborových univerzit ve vzdělávacím systému. Podle diskutujících sice poznatky humanitních věd často nejsou krátkodobě rentabilní a nedají se tak rychle převést na měřitelné entity, v dlouhodobém horizontu ale významně přispívají k tzv. zlidšťování společnosti.
Na konferenci vystoupili také přední čeští vědci a univerzitní profesoři (zleva) Jan Sokol a Ivo Možný. Foto: Petra Nováková.
Druhý blok se zaměřil na financování humanitních oborů. Odborníci se ovšem nezabývali jen tím, jak či jak špatně jsou tyto obory financovány, ale i tím, jak akademická půda sama dokáže hospodařit s prostředky, které má k dispozici. Jak za účastníky této části debaty shrnul Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, diskuze směřovala k otázkám o efektivitě a kvalitě výuky, systému kontroly kvality či fenoménu takzvaných létajících profesorů, který také souvisí s financemi a efektivitou jejich využití.
Diskutující třetího panelu s názvem věda a výzkum v humanitních oborech se soustředili na metodiku hodnocení vědy a výzkumu v humanitních oborech. Všichni tři panelisté se kriticky stavěli k současnému stavu metodiky. Velký problém metodiky podle nich spočívá v tom, že nerespektuje rozdílné světy akademického výzkumu, shrnul za diskutující děkan Fakulty sociálních studií MU Ladislav Rabušic. Účastníci konference se shodli, že je potřeba, aby společenské a humanitní vědy, které jsou v metodice hodnocení objektivně znevýhodněny, razantněji vyvíjely silný společenský a politický tlak, aby došlo k její modifikaci.
Více k tématu také v textu prof. Jana Sokola zde nebo v rozhovoru s prof. Ivem Možným zde.
O studium humanitních a společenskovědních oborů je v současné době enormní zájem. Pokud ale dojde ke snižování prostředků na vzdělávání jsou i přesto tyto obory podle účastníků konference vždy první na řadě. Ilustrační foto: David Povolný.