TÉMA: Svět prožil ekonomickou krizi

S předválečnou se ale nedá srovnávat
Nejdříve trocha teorie: O ekonomické krizi můžeme mluvit ve chvíli, kdy hrubý domácí produkt klesne dvě čtvrtletí po sobě. Tento negativní jev postihl v uplynulých dvou letech většinu vyspělých států světa. Zemi tedy zasáhla světová ekonomická krize, o tom není sporu. Co všechno ji vyvolalo? A máme ji už definitivně za sebou? O tom panují nejen mezi odborníky spory. Některé argumenty se proto pokusí přiblížit říjnové téma muni.cz.

Podle většiny ekonomů již krize odezněla. „Čísla, například hodnoty HDP, který znovu roste, tomu nasvědčují,“ říká i makroekonom Libor Žídek z  Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity.

Přitom téměř každý má ještě v paměti novinové titulky, které nedávné problémy států i firem srovnávaly s velkou předválečnou krizí. Znamená to, že se zmíněné subjekty naučily proti krizi bojovat? Nikoliv. Podle Žídka spíš média všechny potíže zveličila.
Evropě přitížila společná měnová politika
Ale po pořádku. Světovou hospodářskou krizi spustila v roce 2007 americká hypoteční krize. „Z mého pohledu musíme hledat příčiny v tom, že předchozí americká hospodářská politika byla příliš uvolněná. Ve snaze vyhnout se krizi v roce 2001 prováděly vláda i centrální banka expanzivní hospodářskou politiku. Ta sice tehdy ekonomice pomohla, ale v delším horizontu se projevila vznikem bublin například na hypotečním trhu,“ udává hlavní příčinu pozdějších ohromných dluhů Libor Žídek.

Přidaly se ovšem další negativní jevy jako například vysoká cena ropy v  roce 2008, která vedla k poklesu reálného HDP a zvedla spotřebitelské ceny, nebo slabý dolar.

Také Evropa trpěla v důsledku zhroucení hypotečních trhů, především v  Irsku nebo ve Španělsku. „Za to podle mého názoru mohlo euro. Je a musí být nastaveno tak, že Evropská centrální banka dělá jednu měnovou politiku pro celou Unii a nastavuje pro všechny stejné úrokové sazby,“ naznačuje Žídek. Jenže ekonomiky jednotlivých států se nevyvíjejí stejně. Některé jsou silnější, a pro ně je potom měnová politika restriktivní, jiné jsou slabší a politika příliš uvolněná. Do druhé kategorie spadaly i Irsko a Španělsko, které na všechno také doplatily. Česko je jiný případ. K nám byla krize importována v důsledku propojenosti globalizované ekonomiky.

Dnes všechna data nasvědčují tomu, že už většina států z problémů vybředla. Co pomohlo? Částečně si trhy pomohly samy, částečně zabrala záchranná opatření. A také to, že se státy vyhnuly protekcionismu, který vyhrotil předválečné ekonomické potíže. „Kvůli tomu tehdy klesl zahraniční obchod na třetinu. To si dnes nedovedu představit. Například v Česku, které je extrémně závislé na zahraničním obchodu, by to způsobilo katastrofu,“ podotýká docent ekonomicko-správní fakulty Žídek.

Krize pomáhá
Hospodářská krize tedy odezněla. Někomu se může zdát, že navzdory všem poplašným zprávám o podobnosti nedávných problémů s těmi ve 30. letech 20. století až podezřele rychle. Podle Žídka na tom však nic podezřelého není. Obě období se totiž nedají srovnávat. „Ať už mluvíme o nárůstu nezaměstnanosti nebo například propadu výroby, nic z toho nelze k  předválečnému období přirovnat,“ říká a upozorňuje na podstatnou roli médií, která řešení krize zrovna nepomohla. „Když napíšou, že nás čekají těžké časy, firmy přestanou investovat a lidé začnou šetřit. Šíření této negativní nálady totiž všechno jen zhoršuje.“

Většina zemí se teď soustředí na to, jak zajistit, aby se krize neopakovala. Nejčastěji se vydávají cestou škrtů v rozpočtu a reforem. „I když to měly udělat už dávno, je toto jednání správné. Otázkou je, proč chceme, aby se něco podobného neopakovalo,“ ptá se Žídek. Zdánlivě paradoxní otázku hned vysvětluje: „Krize jsou přirozenou součástí ekonomického cyklu. Stejně jako se střídají roční období, střídají se i  období růstu a recese. Chápu, že její projevy jsou nepříjemné, ale ona je někdy nevyhnutelná a navíc pomáhá zvýšit efektivitu celého systému, protože odstraňuje jeho nejslabší články.“

Krize jako původce problémů i námět k filmu
Problémy, které světovou ekonomiku potkaly, přicházely postupně. 11. února 2007 se v servisu ČTK objevuje zpráva, že americké akcie výrazně oslabily a důvodem jsou problémy s nesplacenými hypotékami. O několik dnů později varuje bývalý guvernér centrální banky USA Alan Greenspan, že potíže hypotečních firem mohou zasáhnout celou ekonomiku Spojených států. Greenspan je nepokládal „za nic malého“. Podle něho sice do té doby žádné důkazy o přelévání problémů do zbytku ekonomiky neexistovaly, určitý dopad to však mít mělo. Tento soud vyslovil v době, kdy už v Americe zkrachovalo asi 20 menších poskytovatelů hypoték. O pár dnů později se objevily první zprávy, že k pádu amerických akcií se přidaly i ty západoevropské.

Česko sice tyto zprávy vnímá, ale víc než problémy Spojených států se v médiích v té době řeší přílišná energetická závislost na Rusku, které zcela zastavilo tranzit ropy přes území Běloruska, nebo rozpad manželství premiéra Mirka Topolánka.
15. září 2008

To je den, který je považován za počátek celosvětové hospodářské krize. Americká vláda totiž nechala padnout 158 let starý symbol amerického Wall Streetu, investiční banku Lehman Brothers. Jiným bankovním domům však vláda pomohla. Například jedné z největších světových pojišťoven American International Group (AIG) plánovala poskytnout úvěr ve výši 85 miliard dolarů.

Ekonomický náraz pocítily po celém světě miliony lidí. Jen česká ekonomika poklesla o čtyři procenta. O práci přišlo 260 tisíc lidí.

Na světovou ekonomickou krizi reagovala i řada umělců a filmařů. Režisér Jason Reitman loni natočil film s názvem Up in the Air, který se v českých kinech promítal pod názvem Lítám v tom. Hlavním hrdinou je muž, jehož si na určité období povolávají firmy po celém světě, aby za ně v těžkých dobách dával jejich zaměstnancům výpověď. Součástí filmu jsou i autentické výpovědi Američanů, kteří přišli o práci v důsledku ekonomické krize.

Nastává obrat?
Ve druhém čtvrtletí letošního roku rostla německá ekonomika o 2,2 procenta ve srovnání s předchozím čtvrtletím. To v přepočtu na roční vyjádření znamená nárůst o osm procent a pro Německo největší skok ekonomické aktivity za posledních 23 let. Na velmi pozitivní čísla reagovala nadšeně nejen německá média. Jinak střízlivý deník Financial Times Deutschland píše dokonce o „Wirtschaftswunder“, hospodářském zázraku, a odkazuje tak na ekonomicky úspěšné období západního Německa po druhé světové válce. Bývalý americký velvyslanec v Berlíně John Kornblum uveřejnil v International Herald Tribune článek s nadpisem „Německo vítězí nad krizí“. Thomas Friedman z New York Times píše o „really amazing story“.