Z problematiky druhých opravných termínů se pomalu začíná stávat seriál. Argumentace se v postupných aproximacích zdokonaluje. Napoprvé se zastánci druhých opravných termínů opírali o dojem, že studenti tyto termíny nutně potřebují. Když čísla dokázala opak, argumentují studijní strategií (budiž), či dokonce poněkud nekorektně poukazem na (neprokázané!) nedodržování studijního řádu učiteli, kteří údajně nezapisují neúspěchy.
Potřebnost druhých oprav v zápočtové kategorii hájí poukazem na obtížnost připravit se k některým zápočtům „v zápočtovém týdnu“, který ve studijním řádu neexistuje. Kriticky interpretují posloupnost ukončení FFA, kterou přičítají nestejným, a tedy vlastně „neregulérním“ podmínkám při zkoušení (opět neprokázaně), byť se nabízí vysvětlení u jednotlivého studenta mnohem jednodušší. Jaké argumenty nastoupí poté, co tyto budou vyvráceny? Proč se nikdo neptá, co vedlo děkany fakult k tomu, že jako jeden muž požadovali úplné zrušení druhých oprav?
Mezi názory je však i jeden konstruktivní – neomezovat počet opravných termínů a zrušit opakovaný zápis předmětů. Z hlediska studijního řádu jako právní normy i z hlediska praktického je to nejčistší a nejjednodušší řešení. Bylo by ale účelné? Jiná dobře definovaná varianta by mohla umožnit druhé opravné termíny při prvním zápisu předmětu libovolně, při zápisu opakovaném by se však musel předmět úspěšně ukončit napoprvé (na Přírodovědecké fakultě to před časem dobře fungovalo).
Jistě jsou i varianty další. V dobách minulých zapisoval student, ať chtěl či ne, roční plán (dnešních 30 kreditů).
Každý předmět měl dvě přípustné opravy. Trojí neúspěch v jediném předmětu znamenal opakování ročníku s uznáním pouze těch absolvovaných zkoušek, které dopadly lépe než „dobře“. Této možnosti směl student využít za pětileté studium dvakrát. Přísné? Nikomu to tak nepřipadalo a úspěšnost studia byla poměrně vysoká. Vracet se zpět nikdo jistě nechce. Je dobře, že studenti mohou svůj odborný profil sami do značné míry řídit volbou individuálního studijního plánu, mohou studium přizpůsobit i svým zájmům, mohou během něj odjet sbírat odborné zkušenosti do zahraničí. Možnost každé volby s sebou však nese i odpovědnost za její výsledek. A ani benevolentní studijní předpisy studentovi tuto odpovědnost neodejmou.
Rozprava o detailech tak důležitého předpisu, jakým je Studijní a zkušební řád MU, je však potřebná a hlas studentů v ní je rozhodně brán věcně a vážně. Proto také po celou dobu přípravy dokumentu měli studenti možnost své názory uplatnit prostřednictvím svého zástupce v pracovní skupině. Tato možnost je stále otevřena, neboť po diskusích s některými členy AS MU z řad studentů se, pravděpodobně v týdnu vydání tohoto čísla Muni.cz, uskuteční oficiální jednání se studentskou komorou či jejími zástupci.
Jana Musilová,
prorektorka pro vědu a výzkum
Zuzana Brázdová,
prorektorka pro studium
prorektorka pro vědu a výzkum
Zuzana Brázdová,
prorektorka pro studium