Reakce z MŠMT na článek Jiřího Nantla o soc. stipendiích

Článek Sociální stipendia váznou na postupu státní správy jistě nebyl zamýšlen jako úvod do polemiky. Předpokládám, že je určen studentům, kteří se zanedlouho budou oprávněně ptát, proč ze všech veřejných a soukromých vysokých škol jediná Masarykova univerzita uzná jejich právo na stipendium poskytované „v případě tíživé sociální situace“ až od příštího akademického roku. Aby se výčitky studentů neubíraly nesprávným směrem, předkládám k zamyšlení několik otázek a poznámek:

Víte, jakou částku věnovala Vaše univerzita v minulých letech ze svého o mnoho více než miliardového rozpočtu na stipendia v případě tíživé sociální situace svých studentů? Až se dozvíte odpověď, uvažte, zda byla chyba na straně ministerstva, poslanců a senátorů, kteří v novele zákona o vysokých školách vlastně kladou otázku, jak vysoká škola pomáhá studentům ze znevýhodněného prostředí, aby získali stipendium a dostudovali i v případě tíživé sociální situace; teprve pokud není odpověď uspokojivá, zákon ukládá, ale nikoliv všem, nýbrž jen té vysoké škole, která tak ze své vůle nečiní, aby přiznala stipendium alespoň nejpotřebnějším. Anebo na straně vysoké školy, která uděluje řadu stipendií a cen, ale opomíjí stipendia, jež mohou účinně pomoci studentům při rozhodování, zda musí kvůli nedostatečným příjmům, vysokým cenám učebnic a skript či různým poplatkům školu opustit. Skutečně je to „bezprecedentní útok na autonomii vysokých škol“, anebo jenom připomenutí, že se v demokratické společnosti od stipendijní politiky veřejné vysoké školy, nárokující si nemalý příspěvek a dotace ze státního rozpočtu, očekává zmírňování sociálních bariér v přístupu k nejvyššímu stupni vzdělání?

Vysoké školy mohly stipendia studentům v tíživé sociální situaci poskytovat i před novelou zákona, nejde o nový druh stipendia. Některé to ale opomíjely a argumentovaly tím, že nevědí, jak zjišťovat a ověřovat příjmovou situaci studenta a jeho rodiny, že je to časově a administrativně náročné. Novela zákona o vysokých školách vychází vstříc a říká: Chcete-li, stanovte si ve stipendijním řádu kritéria pro tíživou situaci, zjišťujte a ověřujte, zda je student splňuje. Nechcete-li, vezměte na vědomí oznámení o tom, že sociální potřebnost studenta už zjistil jiný příslušný orgán. Nejde tedy, jak se autor článku domnívá, o to, že „podmínky přiznání tzv. sociálního stipendia jsou navázány na pravidla v zákoně o státní sociální podpoře“, nýbrž o možnost využít úředně potvrzené informace pro zrychlení a zjednodušení administrativy. Zjednodušení je ale zřejmě tak značné, že vyvolalo dojem „navýšení sociální dávky“ a „přenesení úkolů státní správy na samosprávné vysoké školy“.

Žádné stipendium není státní sociální dávkou. Jsem přesvědčen, že Rada vysokých škol ani Česká konference rektorů si nepřejí přesun peněz na stipendia určená pro „obživu“ doktorandů a ostatních studentů z rozpočtů vysokých škol do systému státní sociální podpory, kde by o ně studenti museli soutěžit s nezaopatřenými dětmi, nezaměstnanými a důchodci. Rozdílů mezi státní sociální dávkou a stipendiem je více, připomenu jen to, že vysoká škola může stipendium rozumně diferencovat; vždyť si stanoví studijní plány a předepisuje studijní povinnosti a tak ví, oč je studium některého oboru pro studenta nákladnější než studium jiného oboru, a ve kterém semestru student potřebuje víc peněz než v jiném. Není pravda, že vládní nařízení vymezuje výši sociálního stipendia, ono stanoví jen jeho spodní hranici.

Vysoká škola dostává ze státního rozpočtu příspěvek na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání a s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Protože k výuce potřebuje studenty, financuje z tohoto příspěvku také stipendia, která přiznává podle svého stipendijního řádu. Patří mezi ně i stipendium poskytované v případě tíživé sociální situace studenta, a to musí přiznat alespoň tomu studentovi, který pobírá přídavek na dítě ve zvýšené výměře. Veřejné vysoké školy mají na příspěvek právní nárok, vědí o rozhodnutí vlády příspěvek zvýšit, na internetových stránkách vlády je také částka, kterou na to ministerstvo financí uvolnilo. Jak ale můžeme Masarykově univerzitě příspěvek zvýšit, když dosud neoznámila, kolik studentů o stipendium požádalo?

Ministerstvo registrovalo změnu stipendijního řádu Masarykovy univerzity účinnou od 1. července 2006. Nemohlo jinak, protože takto ji schválil Akademický senát Masarykovy univerzity. Článek neodpovídá na řadu otázek, které by studenty měly zajímat. Proč Akademický senát nerozhodl o dřívějším datu účinnosti, např. již ode dne registrace, tj. od 3.dubna 2006? Byli delegáti studentů v Akademickém senátu dostatečně informováni o tom, co projednávané změny pro studenty znamenají? Umožňuje stipendijní řád MU a stipendijní řády jejích fakult přiznat stipendium studentovi, který o něj požádá před 1. červencem 2006 a tíživou sociální situaci doloží oznámením o tom, že pobírá přídavek na dítě ve zvýšené výměře? A co studenti, kteří před 1.červencem 2006 studium ukončí a v tomto akademickém roce sociální stipendia nedostanou; proč mají být znevýhodněni ve srovnání se studenty ostatních veřejných a soukromých vysokých škol? Ostatní vysoké školy se skutečně, jak konstatuje autor článku, „nakonec agendy sociálních stipendií ujaly vzhledem ke své odpovědnosti vůči studentům“ a poradily si i s „neuvěřitelně špatným provedením snad chvályhodné myšlenky“. Jen na Masarykově univerzitě sociální stipendia opravdu váznou.