Univerzita se snaží pomáhat návštěvníkům v orientaci po svých budovách a prostorách, zlepšuje místa setkávání, vybavuje je odpočinkovým posezením, občerstvením, dekoracemi, uměleckými díly. Vzhled kanceláří někdy až zaráží svou okázalostí. To jsou velmi chvályhodné počiny, které na každého nově příchozího jistě dobře zapůsobí. První kvalitní dojem je pro každého z nás velmi důležitý, i když samozřejmě jistě ne nejdůležitější.
Proto se domnívám, že by ke zlepšení a profesionálnímu vzhledu univerzity také přispělo, kdyby neakademičtí zaměstnanci na takových pracovních místech rektorátu a fakult, kde reprezentují univerzitu a setkávají se s mnoha lidmi, měli nějakým způsobem doporučený vhodný oděv. Podobně je tomu ve velkých firmách, kde manažeři a jejich spolupracovníci (asistentky, sekretářky, řidiči, ochranka) musejí nosit konzervativní oblečení, jako jsou obleky s kravatou pro pány a kostýmy či halenka se sukní nebo kalhotami pro dámy, včetně vhodné obuvi. S tím souvisí i čistota těla a oděvů, decentní vůně, neextravagantní střih účesu, čistota a upravenost rukou a nehtů, u žen vhodné líčení a u mužů oholená tvář či udržovaný vous.
Stejně tak ale velkou firmu reprezentuje hned u vchodu vrátný, který se setkává prakticky se všemi lidmi přicházejícími na univerzitu. Mělo by tedy být na první pohled jasné, kdo to je a že se ho můžeme dotazovat, kudy jít a kde koho hledat, a ne nejprve zjišťovat, zda je to opravdu vrátný, a nikoli údržbář nebo uklízečka, která se za okénko na chvíli posadila.
Jsme sice na univerzitě, kde musí vládnout svoboda, tolerance a čistý vzduch, ale manažeři a šéfové oddělení a odborů fakult a rektorátu nejsou akademici a měli by, podle mého názoru, už na první pohled vypadat jinak než nezávislé studentky filozofie v batikovaných tričkách nebo omšelý profesor s prasklými brýlemi, který může být nad takové věci povznesen a jeho vzhled mu jen dodává na vážnosti. Přece nestačí, aby úředníci druhé největší univerzity u nás vypadali jako úředníci za přepážkou sociálního odboru či jejich asistentky jako slečna z parfumerie, která vystrkuje na odiv své krajkové prádlo.
Dnes už jistě není žádný problém pořídit si několik kusů vhodného oblečení za přijatelnou cenu. Vždyť to nemusí být značkové oděvy. Ale v tom ten problém asi nebude. Je to v osobní kultuře každého zaměstnance a v jeho přístupu k práci a podniku. Pokud je někomu nepříjemné dodržovat podobné zásady denního pracovního oblékání, měl by si uvědomit, kolik lidí musí nosit různé uniformy, pláště, montérky a jiné pracovní oblečení. Kolik profesí nedovoluje brát si na sebe do práce poslední výstřelky módy, pohodlné kapsáče, doma pletený svetřík nebo teplé ponožky?
Myslím, že se máme na univerzitě dobře, naše práce je prestižní a měli bychom si jí vážit, protože spoustě lidí nezbývá, než sedět u pokladny supermarketu.
Naši úředníci by měli být na úrovni a svou dobře odváděnou práci podtrhnout i svým profesionálním vzhledem. Ráda bych na toto ožehavé a v mnoha podnicích neustále probírané téma vyvolala debatu, která mě možná přesvědčí o mém mylném dojmu ze současného stavu a o nedůležitosti problému.
Magdaléna Chytrá,
odborná pracovnice Botanické zahrady PřF