ECTS jako podpora průchodnosti studia a mýtus o jeho nevhodnosti v DSP
O smyslu a vhodnosti zavedení kreditů v doktorských programech se vedly, vedou a ještě povedou diskuse a spory. Hlasy odpůrců však postupně slábnou. V poslední době skutečně došlo k významnému pozitivnímu posunu někdejšího obecně odmítavého stanoviska k zavedení ECTS také pro doktorské studium. I přes tuto skutečnost a přes jasné závěry Boloňského procesu však leckde přetrvává názor, že kreditový systém je vhodný pouze pro hodnocení takzvané studijní části doktorských studijních programů (DSP), zatímco pro evidenci stavu disertační práce není dobře použitelný. Ke vzniku tohoto mýtu bezesporu přispěly nesprávně interpretované formulace ze samotných jednání připravujících Bergenské komuniké, v němž evropští ministři školství kladou důraz na obsahovou průchodnost studia. Citujme alespoň jeden typický závěr z konference Evropské asociace univerzit (EUA) konané v roce 2005 v Glasgow. „V doktorském studiu lze systém ECTS považovat za užitečné měřítko získaných dovedností a/nebo absolvovaných výukových předmětů, ne však za vhodný pro posouzení toho, jak doktorand pokročil ve vlastním výzkumu.“
Tato a podobné formulace mohou vzbuzovat dojem, že hodnocení pomocí ECTS je v přímém rozporu s hlavním atributem doktorského studia, deklarovaným i v našem zákonu o vysokých školách, totiž s tvůrčí činností. Po ruce jsou vždy také principiální skeptikové, titíž, kteří v počátku devadesátých let shledávali zásadní nedostatky na myšlence strukturovaného studia, později prohlašovali systém ECTS za nesmyslné „bodování“, které pouze zvyšuje byrokracii, a nyní často přihodí argument proti kreditům v doktorském studiu: „V Evropě to není zavedeno…“, nevědouce, nebo zapomínajíce, že pomocí ECTS eviduje doktorské studium „jen“ asi 30 % vysokých škol v Evropě. K těmto školám se tedy připojila i Masarykova univerzita s vědomím, že právě systém ECTS představuje formální podporu požadované průchodnosti studia. Jeho aplikace tak umožní zejména v doktorském studiu efektivně využít nových ustanovení novelizovaného zákona o vysokých školách, která legalizují studium ve spolupráci se zahraniční institucí, směřující například k společnému nebo „dvojitému“ diplomu.
Co je kreditový systém ECTS a co „měří“ kredit
Podle charakteristiky zveřejněné na „sokratovských“ webových stránkách (Sokrates/Erasmus podporuje zavádění ECTS i finančně prostřednictvím grantů) umožňuje ECTS institucím uznat dosažené studijní výsledky studentů na zahraničních vysokých školách, je nástrojem pro hodnocení práce studenta a umožňuje větší transparentnost výuky. Charakteristika definuje kredity ECTS jako numerickou hodnotu přidělenou každému kurzu (jednotce), která vyjadřuje úsilí studenta (studijní zátěž) vynaložené k dosažení této jednotky.
Zdrojem názorů, že „kredit není vhodný pro hodnocení tvůrčí činnosti“, je nepochopení jeho výhradního významu jako míry úsilí či zátěže studenta. Tak jako není hodnocena kredity kvalita výkonu studenta u zkoušky (pro její „změření“ slouží klasifikační stupnice), tak neslouží kredity pro posouzení dosažených výzkumných výsledků a kvalitativní úrovně tvůrčí činnosti (k takovému posouzení slouží v doktorském studiu oponentské posudky a obhajoba disertační práce, která je koneckonců na MU již také klasifikována). Úvahy, zda kredity jsou či nejsou vhodné pro hodnocení dosažených výsledků tvůrčí činnosti, tedy nejsou relevantní.
Specifika doktorského studia a evidence prostřednictvím ECTS
Každý uchazeč o titul Ph.D. absolvuje „studijní část“ programu, k níž patří předměty, u nichž již dávno není pochyb o vhodnosti evidence pomocí kreditů: standardní studijní předměty vytvářející obsahovou nadstavbu magisterského studia, předměty prohlubující specializaci, prokazování jazykové kompetence, výuka v bakalářských a magisterských programech. Tyto předměty mají pevnou kreditovou hodnotu. Výlučnost doktorského studia spočívá především v tom, že jeho těžištěm je výzkumná činnost směřující k vypracování disertační práce. Proto byly v doktorském studiu zavedeny specifické předměty, jejichž kreditovou hodnotu může student pro každý semestrální zápis zvolit po dohodě se školitelem: Příprava disertační práce, Studium literatury, Stáž, Rešeršní projekt, Příprava publikace, popřípadě další předměty typické pro jednotlivé fakulty. Pro tyto předměty již byly v Informačním systému MU vytvořeny příslušné aplikace. Význam tvůrčí činnosti je deklarován ustanovením studijního řádu o souhrnné kreditové hodnotě předmětu Příprava disertační práce, která činí alespoň polovinu minimální kreditové hodnoty celého studia, tj. 90 kreditů.
Stav zavádění ECTS v doktorském studiu na MU
Přechod evidence doktorského studia na systém ECTS se uskutečnil u všech studentů nejefektivnějším možným způsobem – skokem. Některé fakulty, například filozofická a sociálních studií, s tím neměly žádný problém, neboť již dříve s kredity v DSP pracovaly. Na ostatních fakultách přisoudily oborové rady studentům tzv. „kredity za dosavadní studium“ podle stavu plnění individuálních studijních plánů.
Rekapitulace
Shrneme-li argumenty na podporu zavádění systému ECTS pro evidenci postupu studia v DSP, můžeme kromě prostupnosti studia na základě principu kumulace kreditů a formální podpory meziuniverzitního studia v zahraničí uvést také pořádek ve studijní evidenci či konečně jasně definované požadavky semestrálních zápisů. Ty napomohou zvýšení zatím nepříliš vysoké efektivity doktorského studia, když už zde na rozdíl od studia bakalářského a magisterského nehrozí „trestné“ poplatky za prodloužení nad standardní dobu a rok. Skutečnost, že základem DSP je tvůrčí činnost, jako protiargument nefunguje. Jaké jsou tedy protiargumenty? O žádných nevím.
Mýtus o nevhodnosti použití ECTS v doktorském studiu zcela jistě nebude vyvrácen úvahami vedenými v tomto článku, ale až konkrétními zkušenostmi. Snad i budoucí zkušenosti MU povedou k tomu, že se použití ECTS v doktorském studiu začne stávat samozřejmostí.
Jana Musilová,
prorektorka MU pro vědu a výzkum