Děkan Krob o školném

Nevyjádřím se jednoznačně, zda školné vítám, nebo nikoli. A zdrženlivý postoj nezměním, dokud nebude jasné, za jakých podmínek se školné bude realizovat a zejména (to z hlediska vedení fakulty) jakým způsobem budou prostředky získané výběrem školného použitelné a jak vůbec bude probíhat samotné vybírání školného. 

Co bychom od školného mohli chtít?

Školné by mohlo výrazně vylepšit poměr prostředků určených na vzdělávací činnost a prostředků více či méně přísně účelových. S tím, jak ministerstvo v posledních letech de facto snižuje příspěvek na studenta, snaží se fakulty kompenzovat výpadek penězi získanými z různých grantů a projektů. Pokud se to podaří, znamená to samozřejmě vylepšení rozpočtu, ale téměř vždy jsou to peníze účelově vázané a jejich použití na vzdělávací činnost může být velmi omezené, nemluvě o nutných nákladech spojených s administrováním takovýchto projektů. 

Školné by mohlo mít oproti účelově vázaným prostředkům – a dokonce i oproti stávající podobě státního příspěvku na vzdělávací činnost – minimálně jednu obrovskou výhodu. Pokud by totiž bylo možné bezproblémově přenášet prostředky získané ze školného do dalších let, mohla by škola mnohem lépe plánovat jejich využití, šetřit je na větší akce a vyhýbat se tak mnohdy nucenému a málo efektivnímu utrácení na konci roku.

To by jistě bylo dobré  a už jenom tyto dvě zmíněné výhody by nás mohly naplnit radostným očekáváním spojeným se zavedením školného. Otázkou ale zůstává, jak se k nám školné dostane. Bude prostředníkem ministerstvo? Nestalo by se pak školné jen položkou vzdělávacího příspěvku, který by byl o to snížen? Taková varianta by samozřejmě školám nijak nepomohla. Bude prostředníkem nějaká banka? Jedna určená nebo kterákoli? Kolik by jim ze školného zůstalo na režii a poplatcích?  Budou si vybírání školného obhospodařovat samotné školy? Nespolkne pak administrativa vybírání, upomínání, vymáhání, souzení více než se získá? 

Z celé řady otázek, které ještě zbývají ke zodpovězení, jsou asi nejzajímavější ty, které se nějak dotýkají oblastí hodnocení škol (a z toho vyplývající i výše ministerského příspěvku na vzdělání) a volby jejich strategie. Např. mám na mysli stav, kdy jedním z kritérií pro výši příspěvku jsou i absolventi školy. Nejsem přesvědčen, že pouze absolvent je ta jediná hodnota, kterou škola může pustit do světa. Myslím si, že každý semestr studia, třebas i nedokončeného, naplňuje poslání univerzit, kterým je šíření vzdělanosti. I jenom dva či tři semestry mohou přispět k tomu, aby se jimi kultivovaný, byť jinak neúspěšný student, choval třeba občansky vyváženěji, volil nikoli extrémy, více přemýšlel před každým důležitým rozhodnutím. Pokud by školné nějak kompenzovalo výpadek finančních prostředků způsobeného nedokončováním studií (bude v takovém případě školné vůbec někdy uhrazeno?), byla by to dobrá zpráva.

A až bude jasné  i v tom, jak se změní situace v přijímacím řízení, pokud jde např. o počty uchazečů o studium, protože lze předpokládat, že ti budou odpovědněji zvažovat, zda se pustí do studia, o kterém nebudou mít jasno, zda ho skutečně chtějí zdárně dokončit, jak to bude s placením školného v případě souběžných a mezifakultních studií apod., tak bude čas na hodnocení.