Sociální stipendia váznou na postupu státní správy

Takzvaná sociální stipendia v novém vysokoškolském zákoně lze patrně nejjednodušeji charakterizovat tak, že myšlenka na počátku (zvýšit finanční podporu studentů z rodin s nízkými příjmy) snad byla chvályhodná, avšak provedení je neuvěřitelně špatné. Podstata věci spočívá v tom, že studentům vysokých škol, kteří pobírají přídavek na dítě ve zvýšené výměře, se tato sociální dávka navýší o určitou částku, kterou stanoví vláda. Kdyby parlament v tomto smyslu vhodným způsobem doplnil zákon o státní sociální podpoře (a nikoli zákon o vysokých školách), mohly třeba již k 1. lednu 2006 úřady státní sociální podpory vypočítat výše dávek novým způsobem a dotčení studenti své peníze dostávali již po řadu měsíců.

Namísto toho se zvýšení sociální dávky pro vybranou skupinu studentů dostalo do zákona o vysokých školách. Příslušné ustanovení zákona je však napsáno velmi špatně a v mnohých ohledech nejasně. Podmínky přiznání tzv. sociálního stipendia jsou navázány na pravidla v zákoně o státní sociální podpoře, logiku a terminologii právní úpravy sociálních dávek však novela vysokoškolského zákona nerespektuje.

Problematická je už sama odpověď na otázku, kdo má vlastně tato sociální stipendia přiznávat. Navzdory všeobecně rozšířené představě zákon nikde nestanoví, že by to měly být vysoké školy. Naopak, několik zákonných ustanovení naznačuje příslušnost ministerstva školství. Tlak ministerstva školství na vysoké školy, aby tuto činnost vykonávaly, je bezprecedentním útokem na autonomii vysokých škol přenesením úkolů státní správy na samosprávné vysoké školy bez výslovné zákonné opory. Vysoké školy se nakonec agendy sociálních stipendií podle novely zákona ujaly vzhledem ke své odpovědnosti vůči studentům. Každá jednotlivá vysoká škola však musí kvůli tomu, aby byla k přiznávání těchto stipendií kompetentní, upravit v příslušném směru svůj stipendijní řád. Nový stipendijní řád, který to umožní, na Masarykově univerzitě nabývá účinnosti podle registrace ministerstvem školství 1. července 2006. Bohužel je nutné konstatovat, že ačkoli se ministerstvo školství od počátku veřejně hlásilo k tomu, že úprava sociálních stipendií se do novely zákona o vysokých školách dostala cestou poslaneckého pozměňovacího návrhu z jeho podnětu, postavila se vláda k implementaci nové legislativy nepochopitelně laxně – snad kromě aktivit mediálních. Takto se rozšířila zejména představa, že „nárok“ na sociální stipendium podle novely mají dotčení studenti zpětně k 1. lednu 2006, kdy novela nabyla účinnosti. Není tomu tak, neboť tento princip platí pouze pro dávky státní sociální podpory, kterou sociální stipendium není. Kromě toho ze zákona jasně vyplývá, pro jaké období (deset měsíců v jednom celém akademickém roce) se má sociální stipendium přiznávat.

Ještě méně pochopitelná je činnost státní správy ohledně vydání vládního nařízení vymezujícího výši sociálního stipendia. Toto nařízení je podle zákona nezbytné, aby proces přiznávání stipendií vůbec mohl být zahájen. Vláda jej přijala až 1. března, tedy čtvrt roku poté, co podle názoru jejího ministerstva školství studentům „nárok“ vznikl. Vyhlášení ve Sbírce zákonů (podmínka platnosti nařízení) ale proběhlo až 6. dubna, tedy o více než měsíc později, byť příslušný právní předpis má pouhé dva paragrafy, z nichž jeden navíc stanoví jeho účinnost. I kdybychom odhlédli od právních aspektů přiznávání sociálních stipendií, představuje toto selhání prováděcí legislativy státu pro vysoké školy značný problém. Počty studentů s nárokem na sociální stipendium by totiž vysoké školy musely pro účely celostátní matriky studentů ohlásit k 31. březnu. Některé tak učinily, neboť příslušná data shromaždovala i před účinností nezbytné legislativy na pochybném právním základě.

Masarykova univerzita a její vedení zaujímaly v této věci od počátku principiální postoj. Univerzita vůči ministerstvu trvala na vyjasnění všech právních otázek, aby proces poskytování sociálních stipendií nebylo možné dodatečně z právních důvodů zpochybnit. Požadovala také jasnou a efektivní metodickou a administrativní podporu ze strany ministerstva školství, která by umožnila co největší zjednodušení úředních postupů spojených s přiznáváním sociálních stipendií, aby administrativní zátěž dotčených studentů byla co nejnižší. Tyto snahy MU se shodují i s aktivitami Rady vysokých škol, kde byly vzneseny závažné výhrady vůči pojetí sociálních stipendií v novele zákona o vysokých školách a jsou vypracována alternativní řešení, o nichž se bude jednat s ministerstvem školství. Výhradu vůči činnosti státní správy ohledně sociálních stipendií vznesla i Česká konference rektorů, která současně deklarovala připravenost vysokých škol zajistit agendu sociálních stipendií, budou-li státem dořešeny legislativní otázky a zajištěno financování. Navzdory opakovaným veřejným ujištěním totiž stát dosud vysokým školám neposkytl žádné specifické prostředky určené na sociální stipendia.