Patří výtvarné umění na výzkumnou univerzitu? V německé Bochumi v průmyslovém Porůří si na tuto otázku odpověděli zcela jednoznačně. Deset let po otevření univerzity v obrovském kampusu na předměstí se v roce 1975 stalo součástí univerzity muzeum umění, jehož výstavní sály jsou přímo v srdci areálu vedle knihovny a multifunkčního Auditoria Maxima. A v čem můžeme spatřovat spojitosti s Brnem? Právě v univerzitním zájmu o výtvarné umění.
Také Univerzitní kampus Bohunice měl mít podle prvotního plánu galerii vedle knihovny, což bohužel další vývoj znemožnil. Bochum má téměř čtyři sta tisíc obyvatel, Brno jen o málo více, život obou měst oživují desetitisíce vysokoškoláků. V Bochumi byl dvacet pět let ředitelem městského Muzea umění Brňan Petr Spielmann, čestný doktor Masarykovy univerzity, v městském parku mají monumentální sochy Aleše Veselého, jehož vynikající dílo Doteky a distance je skvostem v areálu Univerzitního kampusu Bohunice. Bochumský kampus je stejně jako ten náš prostorem pro mnoho soch současných umělců, obě města mají silnou průmyslovou historii a výrazně podporují umění. Jeden podstatný rozdíl ale zůstává.
Masarykova univerzita má díky své výtvarné sbírce a podpoře umění mezi českými vysokými školami zcela jedinečné postavení. Univerzitní areály jsou oživeny sochami významných umělců, v Galerii Pitevna vystavují přední osobnosti současného umění, v interiérech se nachází obrazy umělců a umělkyň různých generací. A díky aktivitě Petra Spielmanna a emeritního rektora Eduarda Schmidta získala v roce 2004 naše univerzita jako dar také soubor děl zahraničních umělců v souvislosti s výstavou věnovanou Leoši Janáčkovi.
Co ale dosud chybí, je univerzitní muzeum umění, které by výtvarným dílům poskytlo výstavní sály pro stálou expozici i dočasné výstavy, depozitní prostor, a především odbornou péči o celou sbírku. Je třeba si uvědomit, že vedle rozhodující hodnoty, která je dána tím, že univerzitní budovy jsou díky umění kultivovaným místem k přemýšlení i k estetickým zážitkům, je tu i hodnota finanční. Když Masarykova univerzita získala v roce 2002 od Evropské investiční banky půjčku na vybudování Univerzitního kampusu Bohunice, umělecká díla byla cennou součástí majetku, jímž se univerzita za půjčku zaručila. Letošní letní výstava přírůstků do univerzitní sbírky v Galerii Pitevna představila pouze komorní díla, přesto jejich tržní cena představuje aktuálně nejméně tři čtvrtě miliónu korun.
Dalším spojujícím rysem Brna a Bochumi je podpora města při získávání soch do veřejných prostorů. Cyklus Sochy pro Brno s Mozartem Kurta Gebauera či Poctou Edisonovi Tomáše Medka proměnil jihomoravskou metropoli na sochařské město. Bochumi napomohla vstřícnost místních železáren, kam své monumentální plastiky přijížděli realizovat ti největší mistři světového sochařství, například Američané Frank Stella, jehož dvanáctimetrový Terminál se nachází u nádraží, nebo David Rabinowich s geometrickou sochou u vstupu do univerzitní sbírky. Novinkou od roku 2015 je pobočka univerzitní sbírky pod názvem Museum unter Tage, což jsou podzemní výstavní sály v Zámeckém parku Weitmar. Univerzitní muzeum tak působí i ve veřejném prostoru města.
Sbírka Porůrské univerzity Bochum dostala na počátku dva velkorysé dary. Manželé Margot a Julia Funckeovi věnovali rozsáhlý soubor antického umění a výtvarný teoretik a publicista Albert Schulze Wellinghausen přispěl darem děl umění současného. Firma Krohne věnovala díla českého sochaře Jindřicha Zeithammla, který vede ateliér na akademii v Praze. Z navazující výstavní činnosti pak byly získány další obrazy i sochy a postupně došlo k tomu, co známe i z naší univerzity. Původní ceny uměleckých děl v dalších letech na uměleckém trhu dynamicky vzrůstaly, takže například sochy, které před třiceti lety bochumská univerzita získala za několik tisíc marek, mají dnes aktuální tržní hodnotu v milionech eur. Podobný nárůst ceny vidíme i u soch a obrazů na Masarykově univerzitě. I kvůli těmto finančním souvislostem je škoda, že zatímco univerzita v Bochumi naplnila „doteky“ umění institucionálním galerijním provozem sbírky umění již v roce 1975, Masarykova univerzita má stále ještě „distance“, přestože výtvarná díla v jejím majetku představují kvalitní uměleckou sbírku. Název sochy Aleše Veselého Doteky a distance tak můžeme vnímat jako symbol jednoho úkolu, který je stále ještě před námi.
Autor je profesorem na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU a členem Rady pro kulturu a umění MU
