Narodil se roce 1922 v Praze, strávil ovšem významnou část svého dětství a jinošství v Brně (1927 ̶ 1938) a po listopadu 1989 se nejen do Prahy, ale i na Moravu často vracel (naposledy v červnu 2018 s Paolou Gambarottou). V roce 2014 převzal čestný doktorát Masarykovy univerzity a jeho tehdejší volba tématu přednášky v předvečer promoce čestným doktorem ̶ o Bernhardu Bolzanovi a jeho latinské školní práci v hexametrech o kněžně Libuši ̶ byla vyznáním, že teritoriální patriotismus by měl dostávat přednost před nacionalismem. Svůj vztah k Brnu formuloval Peter Demetz především ve dvou vzpomínkových esejích: Brněnský chodec: 1938 a v kapitole o kinech jeho mládí v knize Děti v Brně. Kapitoly o dětství ve městě pod Špilberkem (Jana Pospíšilová, 2015).
Ke 100. narozeninám Petra Demetze vydalo nakladatelství Wallstein v roce 2022 výbor z jeho recenzí, literárních kritik a esejů, které psal v letech 1960 ̶ 2010 pro Frankfurter Allgemeine Zeitung a Die Zeit. Roku 1968 vznikla vtipná recenze o novější literatuře o Praze (od Maxe Broda po baronku Johannu von Herzogenberg, Václava Černého a Vojtěcha Volavku), v níž si pohrává s jidišismy tachles a šmonces: „píšící [židovští] vnukové nebyli ochotni obětovat své intelektuální šmonces kvůli tachles, chytrým obchodním praktikám svých otců: myslím, že se rozhodli správně, protože z tachles zůstal jen trpký popel, ale pražské šmonces, nebo hodně z nich, se staly nečekaně světovou literaturou“.
Praze věnoval Demetz dvě knihy (Praha černá a zlatá a Praha v ohrožení 1939 ̶ 1945). Plán napsat knihu o Brně, jak o něm mluvil v roce 2014, už neuskutečnil. V posledních letech se Petr Demetz věnoval hlavně starým filmům. Český překlad jeho knihy Diktátoři v kině vycházel na pokračování v brněnských Kontextech, knižně ho vydalo v roce 2020 Centrum pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.
Abychom po nekrolozích v předních německých i českých listech neopakovali sice podstatné, ovšem dostatečně známé skutečnosti, pokusí se tato vzpomínka krátce shrnout vztah Petra Demetze k brněnské germanistice a Brnu. V roce 1993 pořádal v Brně Wolfgang Müller-Funk, přesněji Waldviertel-Akademie a Masarykova univerzita konferenci. Peter Demetz tam přednesl svůj důležitý text o dvojí topografii města Brna, jak ji vnímal po prázdninách v roce 1938 (nikoliv v roce 1933, jak uvádí Milan Uhde ve svém textu Nenahraditelná škoda Demetzovy absence, LN 21. 10. 2022). Díky finanční a organizační podpoře Jany Stárkové mohli v polovině 90. let v Českém centru ve Vídni diskutovat Petr Demetz, Ludvík Kundera a Josef Vogel, všichni vydavatelé či spoluvydavatelé výborů české lyriky v němčině. Peter Demetz jezdíval s podporou švýcarské nadace na blokové semináře na Ostravskou univerzitu a také tam v roce 2000 získal čestný doktorát. Díky Janě Starkové se v roce 2002 podařilo podobný čtrnáctidenní blokový seminář pro bohemisty a germanisty Avantgarda ve Střední Evropě organizovat i v Brně. Na brněnském zasedání Svazu germanistů (zase díky podpoře Rakouského ústavu pro východní a jihovýchodní Evropu, odbočka Brno) v témže roce přednášel na téma Orten a Rilke.
Již tehdy se vedoucí zahraničního oddělení rektorátu Don Sparling zasazoval o to, aby se brněnská germanistika ujala návrhu na udělení čestného doktorátu. K tomu však bohužel došlo až za dvanáct let, během kterých Peter Demetz vystupoval opakovaně v rámci Wissenschaftskolleg Österreich-Bibliothek, organizovaného Romanem Kopřivou. Čestný doktorát MU tak Demetz obdržel v roce 2014, dva roky po svých devadesátinách.
Když v roce 2018 Jiří Skoupý, absolvent germanistky, připravoval svou knihu Zapomenutý brněnský atentát, otázal se Petra Demetze na Käthe Haftelovou, jejíž památce knihu věnoval. Peter Demetz se o své někdejší spolužačce zmínil již v eseji Brněnský chodec: „ukázalo se, že jsem patřil ke skupině kdysi německých žáků, kteří přestoupili (byla mezi nimi i Käthe Haftelová, která byla později popravena jako komunistická členka odboje) […] Všední den ve škole nebyl tak politický jako v německé škole. Bylo tu zvykem více pracovat“. Jiří Skoupý posléze zjistil, že Käthe Haftelová popravena nebyla, po odpykání části tříletého trestu byla jako Židovka poslána do Osvětimi – Březinky, kde na jaře 1944 zemřela na tuberkulózu.
Zkušenost s nacistickými vězeními měl ovšem i Petr Demetz. Prošel věznicemi v Opolí, v Brně na Cejlu, na Pankráci a byl i vyšetřován v Pečkárně, ale nakonec v lednu 1945 skončil poblíž Chomutova v táboře pro židovské míšence, kde byl jeho spoluvězněm Emil Radok. Po válce mohl Demetz v Praze vystudovat a vybral si filozofii, srovnávací vědu náboženskou, anglistiku, ale především se věnoval germanistice.
Pokud chcete slyšet Demetzův rozvážný hlas, pusťte si stále dostupný rozhovor, který s ním vedl Antonín Přidal v roce 2002 v pořadu Z očí do očí. Antonín Přidal v něm cituje klíčovou myšlenku Demetzova eseje Brněnský chodec:1938: „Slyším stále jen hovořit o Němcích a Češích, jako kdyby národy byly žulové bloky, které se řítí na sebe a proti sobě, a postrádám historickou vzpomínku na nuance, odstíny a trýzněné lidi v meziprostorech politiky a dějin […]“. Četba Demetzových knih je skvělým úvodem do studia těchto meziprostorů.
Peter Demetz (21. 10. 1922 ̶ 30. 4. 2024)
Emeritní profesor německé a srovnávací literatury na Yaleově univerzitě se narodil v Praze v německo- židovské rodině. Studoval na německém i českém gymnáziu, za okupace byl totálně nasazen a posléze vězněn v táboře pro židovské míšence. Po válce studoval religionistiku, germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dosáhl roku 1948 doktorátu. V říjnu 1949 odešel do exilu a pracoval v Německu pro rozhlasové vysílání Svobodné Evropy. Od roku 1953 žil a působil v USA. Převážná část jeho díla vznikla až ve Spojených státech. Specializoval se na náročná témata literární teorie, překladatelství a teorii překladatelství. Je mezinárodně uznávaným znalcem německé i české literatury, zejména poezie, zvláště pak R. Maria Rilkeho, Boženy Němcové, Bernarda Bolzana (krajan jeho dědečka), Františka Halase, Jiřího Ortena. Impozantní a vysoce ceněné je jeho překladatelské dílo.