Dlouhodobě se zajímám o problematiku svobodného přístupu k informacím, notabene letos mi na Masarykově univerzitě vyšla kniha – Právo na informace. V následujících řádcích bych se s Vámi rád podělil o jeden info-problém, který mě již dlouho nenechává chladným. Česká obchodní inspekce dosud opakovaně bojkotovala a bojkotuje publikování údajů o čerpacích stanicích, na kterých při svých kontrolách zjistila prodej pohonných hmot horší jakosti.
Proč vlastně Česká ochodní inspekce stále popírá zveřejnění těch pump, které neprošly? Rozhodně se nejedná jen o nějakou akademickou otázku z oblasti práva na informace. Načerpáním podřadného (pančovaného) paliva může automobilistovi či automobilistce (autor si povšiml, že např.studentky jezdí ve stále větších autech) vzniknout škoda až ve výši několika desítek tisíc korun. Proto je určitě dobré vědět, kde se nacházejí čerpací stanic s nekvalitním palivem - a současně, jak ČOI plní svou kontrolní funkci.
Výše zmíněné „utajovací“ jednání ČOI je, nejen dle mého názoru, v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zmíněný předpis nařizuje ČOI (stejně jako celé řadě jiných orgánů veřejné správy) obecnou povinnost poskytovat veškeré relevantní informace. Stošestka , jako zákonný předpis provádějící ústavní právo na informace, je postavena na principu , že se poskytují všechny informace, pokud zákon nestanoví jinak.
ČOI se zde pokoušela aplikovat jednu z výjimek zákona o svobodném přístupu k informacím a odepírá poskytování informací o pumpách s méně kvalitním benzínem či naftou s poukazem na ustanovení § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tento paragraf praví: „Informace, které získal povinný subjekt (v našem případě ČOI) od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností.“
Tuto interpretaci bránící poskytnutí informací ovšem nutno odmítnout. Jak konstatovala ve své zprávě i zástupkyně veřejného ochránce práv J. Seitlová. - jedná se sice o informace vzniklé v rámci kontrolní činnosti, ve které jsou zaměstnanci vázání mlčenlivostí dle zákona o státní kontrole , ale ČOI zřejmě záměrně přehlíží poslední větu ustanovení, kdy povinný subjekt musí poskytnout ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností.
V posledních dnech mě proto velice potěšila novela zákona, jejíž návrh poslalo nyní Kocourkovo ministerstvo průmyslu a obchodu do připomínkového řízení. Novela by měla konečně vyřešit interpretační zmatky a nejasnosti kolem práva na informace v této oblasti. Od ledna má totiž platit jasné ustanovení, podle něhož ČOI-ka bude muset publikovat čerpací stanice pohonných hmot, u nichž kontrolou zjistila závažné nedostatky v jakosti nebo složení prodávaných pohonných hmot. Zveřejňovat se bude označení čerpací stanice a její adresa.
Samozřejmě si nedělám iluze – u těch nejotrlejších obchodníkům , kteří prodávají bůhví co, se to možná částečně mine účinkem, jelikož si změní označení firmy, nicméně je jasné, že falešným hráčům, to celkově velice stíží působení na českém trhu. Podtrženo a sečteno: Pokud byla za veřejné peníze provedena kontrola ČOI , veřejnost má právo znát pravomocné výsledky takovéto kontroly. A to pokud možno přímo, bez toho, aby se do věci musel vkládat občanský sektor nebo ombudsman.
autor učí správní právo a právo na informace na PrF MU