Rozumí sexu opravdu každý?

Tato otázka mne často napadá, když při svých běžných aktivitách narazím na některé mýty či nesrovnalosti, ať již ze strany svých pacientů, studentů, známých či masmédií. V současné době se zdá, že naše společnost je přesexualizovaná, ale v záplavě erotických, reklamních i pornografických materiálů, jimž jsme vystavováni téměř denně, se často ztrácejí informace, které bychom měli znát v první řadě.

i

Společně s dalšími kolegy se zamýšlíme, zda by alespoň u vysokoškolsky vzdělaných lidí nebylo ku prospěchu zařadit do jejich kurikula i výuku sexuologie. Jsme si vědomi, že můžeme u tohoto požadavku narazit na protiargumenty právě s odkazem na záplavu materiálů se sexuální tematikou, závažnějším problémem je ale samozřejmě zatížení studentů a  dotace hodin, které nemají být překročeny. Domníváme se však, že krátký studijní program, který by mohl naučit seriózně komunikovat v oblasti sexuality a nabídl výuku základních pojmů v sexuologii, by byl velmi prospěšný.

Příkladem může být i zkušenost z konference ambulantních psychiatrů v  říjnu minulého roku, kde z 300 lékařů a psychologů pouze necelá polovina uvedla, že se svými klienty probírá i vliv onemocnění a jeho léčby na sexualitu. Výsledek by se tedy dal nazvat alarmujícím.

Samostatným okruhem je pak například zpolitizování zneužívání dětí a  zmatení medicínských pojmů. Často jsou mediálně prezentovány případy sexuálního zneužívání a šíření pornografie po internetu. Média nadužívají pojem pedofilie, který z medicínského hlediska znamená preferenci prepubertálních dětí. Když prezentované případy sledujeme, zjišťujeme, že ne všechny splňují tuto definici pedofilie. Dítě je totiž podle OSN i Rady Evropy jedinec do 18 let věku a společnost by měla všechny tyto „děti“ chránit před sexuálními projevy. Tato definice je ovšem v rozporu s trestními zákony mnoha zemí včetně Česka. Není proto divu, že někdy jsme z toho my, sexuologové, trochu na rozpacích. V naší zemi je přece hranice trestnosti sexuálního styku 15 let věku.

Aby nedošlo k mylnému dojmu, že mým postojem je beztrestnost sexuálního zneužívání mladistvých, dodala bych ale, že sexuální preference osob pubertálních a dospívajících je nazývána hebefilií v případě preference mladých dívek a efebofilií v případě hochů. Tento příklad ilustruje neznalost terminologie v lékařské sexuologii a vše shrnuje ve špatně interpretovaný medicínský pojem pedofilie.

Nejen na základě uvedených skutečností je určitě nasnadě seriózně uvažovat o prospěšnosti výuky sexuologie na vybraných fakultách nejen naší univerzity.