Umíme ještě rozpoznat talent?

Touto otázkou bych rád uvedl své zamyšlení nad současnou situací v oblasti hudební kultury, která se úžeji vztahuje k módní vlně vyhledávání tzv. talentů nejrůznějšího zaměření, jehož jsme všichni jako diváci moderních televizních formátů svědky.

Z pozice svého profesního zaměření se domnívám, že výraz „talent“ dochází v poslední době značného nadužívání. Jakou vlastně máme definici talentu, pakliže vůbec nějakou máme? Dají se vůbec stanovit obecná kritéria pro posuzování talentu? Televizní průmysl vynikajícím způsobem zúročil dobře znějící termín, otázkou však zůstává, zdali se alespoň částečně přiblížil k jeho reálnému obsahu.

Z obecného hlediska je talentovaným označován ten, jenž je obdařen zcela mimořádným nadáním – čili něčím, co je v běžné populaci výjimečným jevem. Je proto docela zvláštní, že talentové soutěže mají ve svých úvodních kolech takřka nekonečný počet uchazečů, kteří touží během několika týdnů oslovit co nejširší publikum. Pakliže přeskočíme neporovnatelnost různých uměleckých (i neuměleckých) aktivit a zaměříme se pouze na oddíl hudebních produkcí, můžeme sledovat pestrou směsici nejrůznějších, převážně pěveckých vystoupení, jejichž interpreti z  nějakého důvodu o sobě uvažují jako o talentech.

Je dosti zvláštní, že o tom, zdali je někdo talent či ne, dnes rozhoduje počet zaslaných sms, nikoli např. objektivní hodnocení odborníka v  daném oboru. Do pozice odborníků se v těchto případech staví pečlivě zvolená porota, avšak většinou se tato sestava vyznačuje dobrým (případně kontroverzním) jménem v showbyznysu, ale rozhodně ne skutečnou kompetencí k posuzování předpokladů k budoucím uměleckým aktivitám dotyčného soutěžícího. Při bližším ohledání si můžeme všimnout, že v  roli vystupujícího je podstatné zaujmout na první pohled – jakkoli, protože porota zpravidla hodnotí případnou „prodejnost“ vytvářené aktivity, nikoli její skutečný umělecký potenciál.

Talentové soutěže jako měřítka kvality?
Coby diváci bychom si měli uvědomit, že talent jakožto výraznější rozvinutí jistého vrozeného nadání nelze zpravidla vysledovat během jednoho minutového vystoupení, a to zvlášť v pěveckém oboru. Až příliš se necháváme unést jakýmsi haló efektem, kdy po jediné minutě provoláváme slávu předtím neznámému jedinci. Často dochází k tomu, že další vystoupení odhalí nejrůznější nedostatky, ale vliv první zkušenosti je dokáže jaksi zastřít. Pakliže jsme jako diváci „nominováni“ do pozice poroty, měli bychom ovšem uvážit, jaká je budoucnost interpreta, kterému dáváme hlas.

Pokud bereme soutěže talentů pouze jako prostředek zábavy, je to určitě v pořádku, ostatně podobné pořady měly v televizní zábavě místo vždy. Problém ale nastává tehdy, začneme-li podle podobných soutěží stanovovat svá měřítka pro posuzování kvality např. právě pěveckého umění. Negativní dopad to má zejména na diváky mladší věkové kategorie, kteří nemají žádné jiné srovnání, a tudíž se pro ně atmosféra podobných soutěží stává standardem uměleckého zážitku.

Naše společnost je denně masírována produkcemi, jejichž jediným cílem je snaha o zviditelnění, avšak v těchto případech rozhodně nemůžeme mluvit o zvláštním nadání. Zároveň však začíná být složité rozpoznat v této komerční záplavě skutečný talent, jenž si zaslouží pozornost a podporu. Možná že nedávné vítězství mladičké dvanáctileté zpěvačky Patricie Janečkové v jedné z talentových soutěží je jeden z mála krůčků ke skutečným hodnotám, jež naše společnost správně ohodnotila a náležitě ocenila.