Při hodnocení diplomových prací se posuzuje zvládnutí vybraného tématu, aplikace patřičných metod, jazyk a styl, zacházení s odbornou literaturou i dodržování bibliografických norem. Posuzovatelé však většinou opomíjejí jednu zdánlivě okrajovou složku, a to poděkování. Dříve bývala dosti stručná, málo osobitá, stereotypní. Studenti tyto formulace často opisovali od svých předchůdců a zjevně jim nepřikládali velkou váhu. Dnes to berou jinak a svá díkůvzdání mnohdy pojímají velmi invenčně.

Je nasnadě, že je adresují především vedoucím svých prací. Děkují jim za odborné vedení, za cenné rady a připomínky, za ochotu, laskavost a trpělivost, ale i za příjemnou spolupráci, věnovaný čas či za předané zkušenosti.

Poté přicházejí na řadu další lidé. Diplomanti děkují za podporu a dodávání síly nejbližším přátelům, partnerům a partnerkám, rodičům i prarodičům. Mají-li děti, nezapomínají ani na ně. Jak asi pomáhá při psaní diplomové práce pětiletý syn nebo dvouletá dcera? To ví Bůh! Ostatně mezi adresáty studentských poděkování se On objevuje také.

Dále jsou jimi pracovníci archivů a knihoven, leč i lidé z pokerového prostředí. Jestliže student musí při přípravě své práce cestovat, neváhá v ní poděkovat za noci plné dobrodružství Českým drahám, jakož i Polskim kolejam państwowym…

Je nabíledni, že poděkování v diplomových pracích se přehlížejí neprávem. Navzdory své stručnosti jsou to mnohovýznamové texty, které je třeba náležitě interpretovat, hledat jejich podtexty, číst v nich mezi řádky. Ledacos totiž vypovídají o svých pisatelích, o skrytých okolnostech zrodu jejich prací a dopadu tohoto procesu na jejich okolí. Představují též výpovědi o vedoucích diplomových prací: jejich nadřízení mohou mít vesměs radost, jaké mají odborně zdatné a laskavé pracovníky, pokud však poděkování v odevzdané práci chybí nebo je chladné a neosobní, cosi nebylo v pořádku. Píšu-li o vzdávání díků, chtěl bych rovněž poděkovat všem diplomantům, kteří svými pracemi maně podnítili vznik těchto řádků.

Jiří Poláček,
Pedagogická fakulta MU