Nechceme být jen klienty univerzity, ale její součástí

i

/z projevu/Na Dies academicus zpravidla hovoří dva typy lidí. Jedni proto, že díky své píli a pracovitosti ve svém oboru něco mimořádného dokázali. A druzí proto, že byli někým někam zvoleni. Ano, jsem ten druhý případ. Ale rád bych dokázal, že zástupce studentských senátorů na takové místo patří stejně, jako studentští senátoři do akademické samosprávy.

Studenti často v jakémkoli vedení působí jako rušivý element. To proto, že se nebojí vyslovit provokativní názor, položit nepříjemnou otázku či vytáhnout na světlo nějakou nepravost. Možná díky své odvaze, možná kvůli své naivitě, možná proto, že se ještě nenaučili bát dělat věci jinak.

I proto budu místo slavného učence citovat románovou postavu z pera Terryho Pratchetta. Vzoromil Výsměšek, arcikancléř Neviditelné univerzity, prohlásil: „Já vám řeknu, že bych dokázal provozovat úžasnou univerzitu, jenom kdyby se nám neustále pod nohy nepletli ti mizerní studenti."

i

Kéž by takové názory patřily jen do románu. Bohužel tomu tak není a právě v reálném světě jsou poměrně rozšířené. A nám nezbývá, než je vyvracet naší prací. Vidíme-li problém, snažíme se na něj upozornit a řešit jej. Vidíme-li příležitost, snažíme se ji využít.

Kolegové z předešlé Studentské komory se jedné takové chopili a rozjeli projekt Studentského poradenství. Letos Studentští poradci již čtvrtým rokem poskytují kvalitní studijně-právní služby. Prvákům preventivně poradí, na co si dávat pozor. Studentovi v nouzi podají pomocnou ruku a za neprávem poškozeného studenta se nebojí postavit.

Naše Studentská komora zase pomohla založit nezávislý studentský portál Lemur.mu. Proto se již déle než rok můžeme těšit z nezávislého média, které systematicky informuje také o dění na akademických senátech.

Mimo to se našich studentů ptáme, co je pálí, a o svých krocích je informujeme na Facebooku. Věříme, že naše samospráva bude fungovat tím lépe, čím více lidí se o její fungování bude zajímat a čím více lidí se do ní aktivně zapojí.

Ale aby bylo o čem psát, je třeba také něco dělat. A tak se mnohem častěji, než na zasedáních senátu, scházíme na mimořádných schůzích Studentské komory. Ve svém volnu pak pracujeme na věcech, které považujeme za dobré pro univerzitu. Projednali jsme a připomínkovali kde co, včetně dlouhodobého záměru, rozpočtovacích pravidel či věcného záměru zákona o vysokých školách. Naši členové zasedají v nejedné univerzitní komisi, rozšířeném kolegiu rektora, předsednictvu Rady vysokých škol i mezinárodní organizaci Eurodoc.

Bohužel ne všechno se podaří napoprvé a stále je co zlepšovat. Například stipendia se na všech fakultách stále ještě nerozdělují tak transparentně, jak by měla, a současná novelizace Studijního a zkušebního řádu je pro nás velkou výzvou.

A velkou výzvou byla také nedávná volba rektora, proto jsme se k ní postavili se vší vážností. Scházeli jsme se téměř každý týden, připravovali si dotazy na kandidáty, diskutovali jsme jejich klady i zápory. Zúčastnili jsme se nejen obou veřejných debat s kandidáty, ale také jsme si každého zvlášť pozvali na výjezdní zasedání. A před třetím kolem volby jsme ještě narychlo uspořádali poslední besedu se zbylými kandidáty.

Jsem hluboce přesvědčen, že Vzoromil Výsměšek mezi nimi nebyl ani jeden, proto jsme z pohledu studentů nemohli zvolit špatně. Naštěstí bychom někoho podobného hledali těžko i v současném vedení univerzity. A právě skutečnost, že jsme braní jako rovnocenní partneři, jejichž připomínky mají váhu, nás motivuje. A velmi si toho vážíme, stejně jako vzájemné důvěry.

Děkujeme za to, že se neustupuje plíživým snahám o omezení vlivu studentů na chod vysokých škol. My nechceme být klienty našich univerzit, my chceme být jejich součástí. V případě Masarykovy univerzity tomu tak nepochybně je.

Proto na budoucnost univerzity hledíme s optimismem a nemalujeme čerty na zdi, které sami pomáháme stavět. A, ač je předvečer 6. prosince ještě daleko, už teď netrpělivě čekáme, co naší univerzitě nadělí Mikuláš, a kdo s ním půjde za anděla.