Když v březnu tohoto roku vyústily mé studijní neúspěchy a lenost v ukončení působení na fakultě sociálních studií, snažil jsem se přistupovat k této situaci pozitivně. Přestup na jinou kombinaci jsem již plánoval, přihláška byla nějakou dobu odevzdána. Nemůžu však jednoznačně říct, že by mne nenahlodávaly pochybnosti a nejistota.
Nejdůležitějším úkolem bylo úspěšné složení přijímacích testů. Právě v těchto chvílích se objevily pochybnosti. Co budu dělat, když přijímačky pokazím? Stát se přece může cokoliv. Navzdory všem obavám byl můj návrat potvrzen rozhodnutím o přijetí a já se mohl těšit na opětovný nástup do školy.
K mediálním studiím a žurnalistice jsem místo původní sociologie přidal hospodářskou politiku na ekonomicko-správní fakultě. Na první pohled by se nový začátek mohl zdát snazší, nicméně stále se objevují některé formální záležitosti, které mohou být překážkou.
Problémy s kreditovým limitem
Po třech absolvovaných semestrech jsem měl již většinu povinných předmětů splněných. Díky této skutečnosti již tedy nemusím předměty absolvovat znovu, ale právě „áčka“ zajišťovala naplnění kreditového limitu v prvním semestru.
Potřebných dvacet kreditů jsem tedy musel hledat v kategorii povinně volitelných. A to nejlepší již bylo rozebráno. Jedinou možností bylo rozeslání několika e-mailů s prosbami o výjimku. Naštěstí bylo mým žádostem vyhověno a já se tedy můžu věnovat předmětům, které jsou mi nejbližší. Ale právě ta předcházející nejistota není zrovna pocitem, ve kterém bych si liboval. Snad tedy bude nadále vše probíhat bez větších komplikací.
Opětovný start má samozřejmě i svá pozitiva. Vzhledem k předchozím zkušenostem jsem si už jistější v tom, co od studií čekám, co požaduji a kam chci směřovat. Již také vím, na koho se v případě problémů obrátit, koho požádat o radu. Tyto znalosti jsou obrovskou výhodou, kterou si mnoho starších studentů možná ani neuvědomuje.
Nový začátek byl bezesporu stresující, ale i tak musím uznat, že to byla jedna z nejcennějších zkušeností, kterých se mi dostalo. Byl jsem postaven před důležitá pracovní i studijní rozhodnutí, která měla ovlivnit následující roky mého života. Dostalo se mi také potřebného budíčku, protože právě lenost byla jedním z mých největších problémů.
Čas strávený na (vysoké) škole je obrovským mezníkem pro každého, je ale třeba si uvědomit, že nic není zadarmo. Pro udržení je toho nutno mnoho obětovat, zisk je ale několikanásobný. Jestliže taková situace nastane, je třeba pokračovat, vytrvat, jít si za svým. Třeba i s novým startem.
Autor je student FSS a ESF.
