I když název článku naznačuje, že jeho autor pravděpodobně potřebuje odbornou psychiatrickou péči, může se tento odhad změnit, pokud místo slov „nesamozřejmá samozřejmost“ dosadíme slova „mateřský jazyk“ a necháme se kalendářem informovat, že UNESCO v roce 1999 vyhlásilo 21. únor, tedy datum poměrně blízké, za Mezinárodní den mateřského jazyka.
Na první pohled se může zdát neobvyklé vyhlašovat mezinárodní den něčeho, co je přece tak naprosto samozřejmé jako mateřský jazyk. Jenže samozřejmé to je právě jen na první pohled, podle empirické zkušenosti – zjednodušeně řečeno: „Mluvím česky, to je přece jasné, no a?“
Nesamozřejmost této skutečnosti se však dá ukázat velice rychle. Nemusíme se ani vracet do období národního obrození a připomínat si snahy o to, aby čeština začala opět fungovat jako jazyk vědy, krásné literatury a podobně, stačí krátce zauvažovat: ve kterém z jazyků, jimiž jsme schopni komunikovat, známe nějaké rozpočitadlo, říkanku nebo písničku? Ve kterém jazyce nám čert vyletěl z elektriky, vařila myšička kašičku, eventuálně skákal pes přes oves (a přes zelenou louku)?
Tyto kompetence samy o sobě pochopitelně nikomu nepomohou se zvládáním jiných jazyků – lze však říci, že pokud máme dobré znalosti mateřského jazyka, a to jak empirické, z domova, tak později teoretické, ze školy, pomůže nám to při studiu dalších jazyků, ať už za jakýmkoliv účelem. Budeme totiž schopni lépe si uvědomit, že jazyky nemají jen svou standardizovanou, a s ohledem na příjemce i zjednodušenou verzi, kterou běžně nacházíme v učebnicích, ale také mnoho dalších podob, s nimiž se v každodenním životě lze setkat, a že pokud jsme některé kompetence – obrazně řečeno – nenasáli s mateřským mlékem, ve zralém věku už je obvykle nezískáme, což je o důvod více, abychom si vážili toho, co máme ukryto někde hluboko v depozitářích paměti.
Lze tedy shrnout, že ať už jdeme v životě kteroukoliv cestou, ať jsme právě v kterékoliv zemi a mezi jakýmikoliv lidmi, náš mateřský jazyk je stále v nás a stále s námi: naše zázemí, náš etalon, náš odrazový můstek.
A vzhledem ke všem těmto skutečnostem je myslím vhodné, a to nejen pokud jde o jazyk, zakončit slovy: pečujme o své nesamozřejmé samozřejmosti!
Autorem je odborným asistentem v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty MU.