Takové turbulentní období půstu katolická církev dlouho nezažila. Nejprve po téměř 700 letech dobrovolně rezignoval papež Benedikt XVI. a poté byl po neočekávaně krátkém konkláve zvolen papežem po více než 1300 letech Neevropan. Je jím Argentinec Jorge Maria Bergoglio, který přijal jméno František. Ve dnech, které následovaly volbu, jsem byl mnohokrát dotazován, co si o novém papeži myslím a co jeho volba bude znamenat pro největší křesťanskou denominaci.
Je poměrně zřejmé, že volba nového papeže ukazuje posun v „těžišti“ katolické církve, které se definitivně posunulo z Evropy směrem k zemím tzv. třetího světa. Fakticky k tomuto posunu došlo již před mnoha desítkami let, ale teprve nyní akceptovala tento fakt i nejvyšší hierarchie katolické církve.
To, že byl papežem zvolen jezuita pocházející z Latinské Ameriky, je tak vlastně poměrně logické. V mnoha ohledech totiž splňuje jakýsi ideální „kádrový profil“. Pochází z oblasti, v níž má katolická církev silné zázemí. V pohledu na vývoj moderní společnosti reprezentuje spíše konzervativní postoje svých předchůdců a potvrzuje tak, že katolická církev se definitivně rozhodla stát se jasnou hodnotovou alternativou pozdně moderního liberálního relativismu.
Zároveň jej ale doprovází pověst sociálně velmi citlivého člověka, který svou pokorou a ochotou pomáhat chudým může pomoci církvi získávat či alespoň si udržet pozice v chudých částech světa, do nichž se úspěšně tlačí jiné křesťanské demoninace, zejména četné evangelikální církve, což je i případ jeho domovské Latinské Ameriky. A v neposlední řadě jde o člověka, který není příliš propojen s vatikánskou administrativou a jejími problémy a skandály, a bude ji proto snad schopen zásadně reformovat.
Až sem to vypadá téměř jako idylka, kterou jen potvrzuje papežova bezprostřednost a to, že se nově zvolený papež i nadále chová tak jako před tím – pokorně a citlivě. Nicméně již záhy po jeho volbě se začaly objevovat hlasy, které upozorňovaly na jeho poněkud nejasné angažmá v době vojenské diktatury, která v Argentině vládla na přelomu 70. a 80. let minulého století. Pokud by se to prokázalo, pak by se jeho pozice zcela jistě oslabila.
Je tady ale ještě jeden faktor, který mě vede k jisté opatrnosti ve velkých očekáváních – věk současného papeže. Příklad jeho předchůdce totiž jasně ukazuje, že vypořádat se s mnoha výzvami, které před současnou katolickou církví stojí, je fyzicky velmi náročné.
Autor pracuje v Ústavu religionistiky FF MU.
