S květnem přichází tradičně čas oslav studentského života – Majáles. Letošní rok je oproti těm minulým výjimečný. V Praze dojde k tomu, že budou probíhat dva různé Majálesy s naprosto odlišným duchem a provedením. Z této ideové odlišnosti pramení také menší názorová přestřelka.
Komerčnímu Majálesu se rozhodla konkurovat skupinka studentů Univerzity Karlovy, která zdůrazňuje společenskou významnost studentských oslav a jejich historickou výjimečnost. Připomínají, že Majáles býval volnomyšlenkářskou a provokativní akcí plnou recese vůči autoritářským tendencím. Tento aspekt však současná podoba zcela postrádá. Studenti se také vymezují proti zavádění tržních metod do studentského prostředí, a co je třeba ocenit nejvíce, nabízí alternativu, jejíž součástí není jen zábava, ale také přednášky k aktuálním tématům či promítání filmů o historii a současnosti studentských hnutí ve vztahu ke společnosti. Již minulý víkend studenti pořádali zajímavý program v rámci Akademické noci, kde se mimo jiné mohli inspirovat promítáním dokumentů z Majálesů před rokem 1989.
Pražský majáles ve svém článku brání Kateřina Syslová, která zvolila osvědčenou taktiku a hned v titulku útočí na samotné organizátory alternativního Majálesu a na formu jejich vyjadřování. Ty se pokouší dehonestovat jako militantní fundamentalisty zaslepené ideologií. Zda by si zasloužili místo rovnou ve zprávě o extremismu, posuďte sami.
Syslová tvrdí, že studenti pořádající Majáles studentů využívají negativních konotací, které pojem „komerční“ v naší společnosti nabyl. O ty ale v prvé řadě vůbec nejde. Problém je v samotném významu pojmu. Jde o to, že mnozí si nepřejí, aby se komerčnost roztahovala do všech sfér lidského života. A jednou ze sfér, kterou bych i já rád viděl netknutou, je oslava studentství.
Syslová dále předkládá několik fabulací s pojmy. Komerční majáles není považován za špatný, protože je finančně soběstačný (eufemismus pro komerční?), jak Syslová tvrdí. Finančně soběstačná může být i nekomerční akce, rozdíl je ovšem v tom, že motivací komerční akce je produkce zisku soukromým subjektům. Sponzorské dary firem jsou podmíněny vtíravou reklamou. Akce není spontánně organizována studenty, ale jejich participace na akci je jasně vymezena. Společnost prý sdílí klišé, že nekomerční znamená zadarmo. Doufám, že tomuto klišé věří jen sama autorka. Studentský majáles samozřejmě zadarmo nebude, bude stát snahu a píli studentů, kteří za ni budou odměněni radostí ze společného zážitku, který sami a svobodně připravili.
Motivace studentů uspořádat jiný Majáles než každý rok je jasná i nám brněnským studentům. Brněnský majáles, propagovaný infantilně kýčovitou grafikou, jehož hlavní událostí je venkovní festival, na kterém vystupuje každý rok téměř ta samá parta ohraných popových kapel. Lístek je možné koupit minimálně za krásných 380 Kč, pokud ovšem pořadatelům svěříte své osobní údaje. S sebou si pochopitelně nemůžete donést žádné občerstvení, takže celková částka 500 Kč za oslavu studentského života bude ještě střízlivým odhadem. Předcházející majálesový průvod je chytře ukončen před branami areálu festivalu, které méně majetným studentům vystaví barikádu před vrcholem „svého svátku“.
Do oslav studentství vstupuje většina studentů jako zákazníci, kteří zaplatí za profesionálně nachystanou zábavu, na které se budou moci díky všudypřítomné reklamní propagaci seznámit s korporacemi, u kterých budou mnozí z nich po studiích prosit o zaměstnání.
Vybízí se otázka, čím se tato akce liší od běžného hudebního festivalu? V čem je tato akce oslavou studentstva či snad satirou společenských nešvarů? Oslava studentství nemusí být hned svátek, který demonstruje odhodlaného ducha bojovat za lepší svět. Mohl by ale minimálně ukázat, že jsou studenti schopni si sami, originálně a vtipně uspořádat svou oslavu a prezentovat se světu jako specifické a svobodné společenství.
Mezi studenty je bez pochyb nespočet studentů, kteří by byli schopni předvést svůj um hudebním vystoupením, divadlem, tancem či organizací diskuzí. Majáles může být akce, která bude organizována z vnitřního popudu studentů, kteří chtějí ukázat světu, že nejsou jen konformní konzumenti kulturního průmyslu, ale nadějí pro budoucnost.
Nechci zde soudit, který ze způsobů oslav svátku studentství je ten pravý. Chtěl bych jen apelovat na všechny studenty, aby si sami rozmysleli, který způsob se současným studentům, následníkům takových osobnostní, jako byl Jan Opletal, Záviš Kalandra či Jan Palach, zdá být důstojnější. To, jak bude vypadat příští Majáles v Brně, je jen na nás.
Autor je studentem Filozofické fakulty MU.
