Vystudoval jsem fakultu informatiky už s novou ústní státnicí. Tehdy se říkalo, že ústní zkoušení se u nás zavedlo, protože úspěšnost studentů u písemných státnic byla pramizerná. Ať tak či tak, fakulta informatiky, která má v bakalářském studiu ústních zkoušek poskrovnu, prostě zavedla plošně ústní státnice. O to víc mě překvapilo, že jiné fakulty (předpokladatelně upovídanější), jako je třeba fakulta sociálních studií (mimochodem, co to má ve znaku), v řadě svých oborů ústní státnici nemají.
Abych shrnul kafemlýnek argumentů pro jednu i druhou stranu, písemné státnice jsou teoreticky objektivnější – stejná zadání a často „anonymní“ opravování – a student si ještě může v klidu psát. Na druhou stranu jsou náročnější na přesnost zadání a porozumění mu. Skutečnost, že student neumí konkrétní otázku zodpovědět, nedokazuje nutně jeho neznalost problematiky. A konečně je u písemky také snazší, no ano, podvádět.
Ústní státnice jsou velebeny coby krok do života plného prezentací a pohovorů, vnímány jsou jako kulturně vedené rozhovory mezi studentem a zkušební komisí, kdy se teprve ukazuje, co v sobě zkoušený opravdu má, co se naučil a jak myslí. Spojení s beztak ústní obhajobou závěrečné práce je nasnadě. Může ale být nepříjemné, když si někdo projde studium plné písemek a pak se při té nejdůležitější zkoušce má poprvé postavit svým vyučujícím tváří v tvář.
Myslím si, že by obecně mělo být více ústního zkoušení. Dovedu si ale představit řadu absolventských profesí, které nic podobného nevyžadují. Problém je však nasazování písemného zkoušení jen coby reakce na přelidněnost vysokých škol. Nejde o systémovou změnu k větší rovnosti nebo snahu dát studentovi čas zformulovat své myšlenky. Školy zkrátka musí nápor aspirujících absolventů nějak zvládat – písemkou, nejlépe se strojovým opravováním.
Jakou podobu bude mít státní zkouška, je věcí konkrétního oboru a jeho akreditace. Je jasné, že různé látky mají různé požadavky na optimální podobu zkoušení. Když už ale musíme být zkoušení na závěr studia, ať se tak stane ústně se vší parádou i případným tlakem. Velmi odlišně působí velká tichá místnost plná studentů zlomených nad stoly a malá místnost, ve které sedí pětičlenná komise složená ze samých osobností, které věnují pozornost právě a jen vám.
Na druhou stranu, pokud chceme každému jen zprostředkovat onen kulturní zážitek, nevystačíme právě s obhajobou závěrečné práce, která je beztak ústní?
Autor je student Fakulty informatiky MU.
