Značný mediální rozruch vyvolal dubnový rozsudek Soudní dvora EU (SDEU) ve věci ACI Adam BV. Důvod takového zájmu je prostý, rozsudek se totiž mj. vyjadřuje ke každodenní realitě většiny internetových uživatelů, totiž stahování autorskoprávně chráněného obsahu.
Z právního hlediska se jedná o pořízení si rozmnoženiny pro osobní potřebu, které je v převážné většině států považováno za výjimku z autorského práva. Uživatel si tak kopii může pořídit i bez souhlasu autora a přímo za ni nic neplatí. Ale stahování zadarmo není – náleží za něj autorovi tzv. náhradní odměna. Ta je placena nepřímo zejména výrobci a dovozci přístrojů k rozmnožování a záznamových médií.
V daném sporu šlo o to, zda je v souladu s evropským právem úprava, která při stanovení výše náhradní odměny nerozlišuje mezi rozmnoženinami pořízenými z oprávněných zdrojů a kopiemi z padělaných či nedovolených zdrojů.
Jelikož ale oprávněnost či neoprávněnost zdroje nebyla řešena ani na evropské, ani na národní úrovni, musel nizozemský soud ve sporu dovozce nenahraných záznamových médií ACI Adam BV a kolektivních správců položit tzv. předběžnou otázku s žádostí o vyjasnění problému ze strany SDEU. Ten vyjádřil svůj názor nekompromisně s tím, že vnitrostátní předpisy, které mezi právní povahou zdrojů nerozlišují, nelze tolerovat. Rozmnoženinu, z níž náleží autorovi odměna, si tak lze, dle SDEU, pořídit jen z oprávněného zdroje.
Český autorský zákon aktuálně právní povahu zdroje rozmnoženiny neřeší. Pro účely posuzování trestnosti v těchto případech už Nejvyšší soud dokonce judikoval, že je možné, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí kopii pro osobní potřebu, byla pořízena i v rozporu s autorským zákonem. V kontextu civilního řízení, v rámci kterého jsou nejčastěji vymáhány ušlý zisk a bezdůvodné obohacení, ovšem takto jasná rozhodovací praxe není.
Problematické by tak v praxi bylo právě posuzování oprávněnosti zdroje. Inspirací by mohlo být Německo, kde je již od roku 2007 součástí autorského zákona ustanovení, které zakazuje pořizování si kopie pro osobní potřebu ze zjevně protiprávně zveřejněného zdroje. Protiprávnost se posuzuje z objektivního hlediska – znalosti/vzdělání konkrétního stahovače, se tak neberou v potaz. Neoprávněnost konkrétní předlohy musí v soudním řízení prokázat příslušný vykonavatel autorských práv.
V České republice by se ale musela situace řešit ad hoc a konečné slovo bude mít vždy příslušný soud. Dá se ale očekávat, že tzv. rip aktuálního holywoodského trháku, dostupný na file-hostingových serverech paralelně s jeho distribucí v kinech bude v konkrétním případě označen za neoprávněný zdroj.
V každém případě ale neznamená rozsudek konec rozmnožování pro osobní potřebu jako takového, což mimo jiné již naznačili zástupci Ministerstva kultury. Studenti MU se tak nemusí bát nadále si pořizovat z dostupných předplacených elektronických zdrojů na MU rozmnoženiny pro osobní potřebu.