Ve vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace (známé pod zkratkou RVVI) jsem se ocitl docela rychle, a abych pravdu řekl, není mi úplně jasné jak. Zřejmě jsem byl někým navržen, několika dalšími jsem byl podpořen a nikdo (nebo téměř nikdo) neprotestoval. Nebyla žádná oficiální nominace nebo výběr, ale tak už to asi v případě poradních orgánů vlády je. Neprotestoval jsem ani já, a když už v RVVI jsem, budu se v ní snažit pracovat tak, jak nejlépe umím.
Asi největším a docela obtížným úkolem pro celou Radu je změnit trochu systém moderování českého výzkumu. Je to koncept, který je dlouho diskutován a kterého se aktivně ujal místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, předseda RVVI, a v podstatě zahrnuje něco jako zřízení ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace. Úřadu, který by byl osazen profesionály s odpovědností, vykonával by kompletní základní agendu okolo výzkumu, sbíhaly by se v něm všechny nitky z ministerstev a grantových agentur a ohledně koncepčních a strategických záležitostí by plně dal na poradní orgány, jako je RVVI, zahraniční vědecká rada nebo Česká konference rektorů.
Druhým velkým úkolem pro Radu je příprava nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, dnešní stotřicítky. To by mělo být hotovo do konce roku 2015. Oba úkoly považuji za rozumné a dobře načasované.
Moje personální ambice v RVVI jsou skromnější, i když vlastně také velké. Jsou to zejména:
Přispět k vývoji a zavedení takové metodiky hodnocení kvality výzkumu, která bude vědecky korektní, transparentní a umožní dobře fungovat kvalitním institucím a v nich dovolí růst schopným a motivovaným vědcům, zejména těm v časných fázích kariéry. A zdůrazňuji, že dle mého musí být hodnocení jednoduché, konstruktivní, ne represivní a zatěžující další administrativou.
Bojovat za zvýšení stability financování českého výzkumu změnou poměru institucionální a účelové složky financování.
Aktivně nahlížet, případně korigovat nastavování a procesní záležitosti nejvýznamnějších poskytovatelů financí pro výzkum, tedy grantových agentur a strukturálních fondů, zejména z pohledu bujícího klientelismu a narůstající administrativní zátěže výzkumníků.
Snažit se tlumit nervozitu českého výzkumného prostředí vyvolávanou někdy zbytečnou regionální nebo jinou polarizací. Zde ještě nevím jak, ale považuji to za důležité.
Když si uvědomím, že Radu pro výzkum, vývoj a inovace čeká každoročně rozpočet, střednědobé výhledy a reportování vládě, nevím, zda nejsou moje ambice příliš velké.
Autor je prorektor MU pro výzkum.