Když se mě kamarádi každý rok dokola ptají, komu budu fandit na Mistrovství světa v hokeji, odpovídám pořád stejně: „Našim!“ Moje mamka pochází z Brna, šla studovat vysokou školu do Bratislavy kvůli nevoli bývalého režimu. Potkala tam mého tátu – Slováka z Liptova – a po jisté době jsem se narodil já – Čechoslovák. Když jsem si vybíral univerzitu, na které bych chtěl studovat, tak moje přihlášky mířily hlavně do země české a moravské. Na základě hodnotících tabulek i zkušeností starších jsem považoval české vysoké školy za modernější, rozvinutější a lepší. Nemám přehled o všech studijních směrech, ale v medicíně to takto vnímám a stojím si za tím.
>> přečtěte si také anketu: Jak vnímáte slovenské studenty na českých univerzitách?
Už po pár dnech studia jsem si všiml, že mám na fakultě hodně slovenských kolegů. Když jsme se o tom bavili, zjistil jsem, že spousta z nich nemá zájem se vrátit zpátky. Na českém zdravotnictví člověk najde spoustu chyb, ale na Slovensku ještě mnohem víc. Dovolím si tvrdit, že Česká republika touto migrací studentstva získává dobré studenty nejen medicíny, ale i jiných oborů. Vnímám to podobně, jak to kdesi řekl rektor Bek, že to není nevýhodou pro Česko, ale pro Slovensko.
V rámci Evropské unie je pracovní trh otevřený a jedním argumentem oponentů je to, že se Slováci v Česku jen vyškolí za české peníze a utečou na Západ. Ze statistik, které jsem četl, ale vyplývá, že na Západ odchází jen malé procento absolventů lékařských směrů, a není mi známo, že by byli jen slovenské národnosti. Ale když si kterýkoliv student vyzkouší zahraniční zkušenost na vlastní kůži, tak se mu potom vůbec nedivím, že by chtěl pracovat někde jinde. Pořád se ale najde dost šikovných doktorů, právníků, informatiků a dalších specialistů, kteří zůstávají v Česku, Slováci Neslováci. A věřím, že je drží víc než jen rodinné vazby.
Chtěl bych také zdůraznit, že vnímám formální i neformální vztah Česka a Slovenska jinak než s jinými státy v okolí. Naše národy mají k sobě o dost blíž. Pokud vynecháme pojmy jako čučoriedka, pažerák, játra a březen, tak si všichni velice dobře rozumíme. Mně osobně naštěstí nikdy nebylo naznačeno, že někomu zabírám místo. Ale jestliže se najde exemplář, který bude po učiteli požadovat přednášky ve slovenštině, tak se nemůže divit možné nepřívětivé reakci. Jsou hranice slušnosti. Takovéto události kazí vzduch tisícům ostatních, kteří by chtěli studovat v přátelské atmosféře soužití dvou úžasných národů v srdci Evropy.
Autor je student lékařské fakulty.