Stovky let staré mapy radí: kde je riziko povodní, kde lze hůř stavět, kde mají ráj archeologové. Vědci je spolu s nadšenci vracejí do života. Na webu Staremapy.cz.
BRNO V jediné databázi lze najít plán bojiště u Kolína z roku 1857, stav dopravních cest v Československu před 2. světovou válkou, ale také například podobu řek před jejich regulací. „Délka českých řek a potoků se během 20. století zmenšila o třetinu,“ připomíná například Jan Piňos z Hnutí Duha.
Jeho slova si lze snadno ověřit díky unikátnímu projektu Staré mapy. Stovky nadšenců dobrovolně pomáhaly a stále pomáhají převést mapy uložené v temných depozitářích do počítačového světa. Tak aby byly znovu platné. Už jich zvládli na deset tisíc.
Nadšenci se předhánějí, kdo přiblíží současnosti víc map „To, co by lidem v zapojených institucích možná trvalo roky, zvládli nadšenci za pár týdnů,“ vylíčil LN náměstek ředitele Moravské zemské knihovny Petr Žabička, který za projekt zodpovídá. Je nadšený: s kolegy z jiných knihoven, z Karlovy i Masarykovy univerzity a dalších institucí připravuje další dosud neznámé mapy.
Na internetu se totiž strhl lítý boj: stovky lidí závodily v tom, kdo rychleji a přesněji dokáže propojit díla dávno mrtvých kartografů s těmi, která vznikají s pomocí družic a nejmodernější techniky.
„Na těch vašich mapách jsem už téměř závislý,“ psal do Moravské zemské knihovny jeden ze stovek dobrovolných pomocníků.
Jejich úkol byl zdánlivě jednoduchý: najít stejné body na letitých plánech a mapách a poté je prokliknutím spojit s mapami současnými. Lidé tak pomohli ukázat, kam mapy patří – a také vytvořit mřížku, která je „přepočítá“ do současné mapy. A tím nepřímo ukazuje, jak byli kdysi kartografové přesní.
Možná to zarazí, ale už od 19. století jsou mapy někdy až podivuhodně věrné. Kartografové i s tehdejším vybavením byli přesní. „Pro nás je důležité, že nám nadšenci pomáhají mapy vzájemně propojit. Díky tomuto systému bude postupně možné ukázat ke každému místu mapy, které území zachycují,“ doplnil Zdeněk Stachoň z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Databáze má praktické dopady: například urbanisté či stavebníci s pomocí starých map mohou zjistit, kde například dříve tekly řeky, a podle toho volit jak základy staveb, tak se dívat na riziko povodní.
Archeologové vymezí, kde stála zástavba a kde by mohli očekávat zajímavé nálezy, zemědělci mohou mít přehled o využití konkrétní půdy v minulosti a urbanisté zase o tom, proč jsou například některé ulice netradičně orientované.
Chystají se další stovky děl dávno mrtvých kartografů „Někdy bylo umístění map velice složité: třeba plány středověkých opevnění je těžké zasadit do současných měst, ale i to se často povedlo,“ dodává Žabička.
Jako poděkování všem, kdo pomáhají, připravují další laskominu: opět stovky starých map, které potřebují „usadit do krajiny“.
Dobrovolníci pomohou vyrovnat se s historickými názvy, které už v současných mapách nelze najít, někdejší podobou měst, která už se současnými nemá propojení. Problém je jediný: do projektu mohou hlavně díla předválečná. U novějších mohou být komplikací autorská práva.