Takové ambice má bývalá biatlonistka a nyní úspěšná běžkyně na lyžích Klára Moravcová. Lyžařka studuje na Fakultě sportovních studií a čerstvě pro Masarykovu univerzitu vybojovala zlatou medaili na 9 km klasicky na akademickém mistrovství v běhu na lyžích, které se v únoru jelo v Novém Městě na Moravě.
Jsem ráda, že se můžu prezentovat v rámci školy, a taky je v tom aspoň zčásti soupeření se špičkovými závodnicemi. Jsou tam tak tři čtyři lidi, se kterými se potkávám na českých pohárech. Ale hlavně je pro mě takový závod prestiž.
Proč jste závodila jenom na devět kilometrů klasicky?
To nebylo úmyslně. Loni jsem se účastnila obou disciplín, ale letos jsem těsně před těmito závody absolvovala těžký závod na padesát kilometrů a ještě dva dny jsem byla trochu nastydlá. Ale nakonec jsem si řekla, že tam na jeden den na otočku přijedu, abych si aspoň něco zajela.
Před dvěma lety jste skončila s biatlonem. Jak vám změna sedla?
Předchozí sezóna byla taková přechodná, ale tuto se už začíná opravdu dařit, takže jsem rozhodně ráda, že jsem tu změnu udělala. Mám teď šanci dostat se do reprezentačního družstva A.
„Předchozí sezóna byla přechodná, ale už se začíná dařit. Mám teď šanci dostat se do reprezentačního družstva A,“ vysvětluje lyžařka Klára Moravcová. Foto: Archiv K. Moravcové.
Z vašich výsledků je vidět, že porážíte lidi z reprezentace. Proč tam už nejste?
To je taková složitá věc. Minulou sezónu jsem je ještě tolik neporážela, spíš jen tým do třiadvaceti let či juniorský tým. Letos už je sice porážím, ale reprezentační družstvo se vytváří po sezóně na jaře, kdy se bude sestavovat družstvo na rok 2008/2009. Taky je to pro mě těžší proto, že jsem starší a že jsem přišla z jiné disciplíny. U lidí, kteří se tomu věnují od juniorů a postupují přes reprezentaci do třiadvaceti let, to postupně vyplyne. Já jsem pořád ještě člověk, co začal dělat běžecké lyžování loni, a neberou mě úplně v potaz. Tak je to asi ve všech sportech. Když v tom nejedete od začátku, tak je těžší někam proniknout.
Jak tedy vidíte svoje šance?
Ještě mě čeká několik důležitých závodů, ale myslím, že to mám dobře rozběhnuté. Mám signály, že bych se mohla do reprezentačního družstva zařadit, ale nedá se to samozřejmě předvídat stoprocentně.
Jaké jsou vaše dlouhodobější ambice?
Určitě se dostat do reprezentačního družstva a tím pádem chytit mistrovství světa, které bude příští rok v Liberci. Kdyby to šlo hodně dobře, tak chci vyjet na olympiádu ve Vancouveru. Ale kdyby to nešlo, tak jsem se začala celkem zaměřovat na evropské poháry v dlouhých bězích, kde je slušná šance se dobře umisťovat a taky se tím uživit, protože jsou tam poměrně velké odměny.
V současné době se sportem neživíte?
Jako biatlonistka, když jsem byla v A družstvu, jsem se tím živila, ale teď už vlastně druhým rokem nedostávám nikde nic a neživím se jím – je to jenom můj koníček. Říct ovšem jenom koníček není úplně na místě, protože tomu obětuji všechen volný čas a peníze.
To zní závažně.
Lyžování je pro mě velká priorita a dá se říct, že jsem mu obětovala svůj osobní život, protože jsem pořád někde na sněhu a jsem ráda, že stíhám školu, natož třeba přítele nebo rodinu. Ale nejsem úplně ten typ, který by si tvrdě a přes mrtvoly běžel pro zlato z olympiády a neviděl nic jiného kolem sebe. Kdybych taková byla, tak bych nemohla ani studovat školu a jezdit sem z Jablonce nad Nisou. Je potřeba mít trošku širší rozhled a uvědomovat si, že lyžování vás neuživí nadosmrti. Kdyby to šlo, tak ale chci ještě aspoň do třiceti lyžovat.
A co potom?
To, co studuji, směřuje k tomu, že bych mohla trénovat děti nebo dospělé, a to by mě i bavilo. Ale učit na škole mě moc neláká. Už proto, že sleduju nezájem dětí o sport na běžných školách. Když chodím na pedagogickou praxi, tak vidím, že většinu z nich sport vysloveně obtěžuje. Když už do školy, tak leda na sportovní gymnázium.
