Eva Vítečková patří mezi špičkové české basketbalistky. S klubem Gambrinus Sika Brno získala už osm titulů v české lize. Z euroligy si přivezla jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili. Začátkem března se jejímu klubu podařilo po roční pauze opět postoupit do finále evropské ligy, a tým se tak v polovině dubna bude prát o medaile. Vítečková studuje na Fakultě sportovních studií a v červnu by ráda šla ke státnicím.
V rozhodujícím čtvrtfinálovém utkání jste porazily Valencii a postoupily do Final Four. Jaké jste měly před zápasem pocity?Loni po dlouhé době se nám nepodařilo postoupit do Final Four, což je věc, o kterou nám vlastně celou sezónu jde, a prohrály jsme se Spartakem Moskva, takže chuť napravit to byla velká. Tato utkání jsou ale vždycky špatná, protože je to buď poslední zápas v eurolize, nebo postup do velkého finále. Měly jsme nevýhodu utkání venku, ale ony zase byly nervózní, že musí doma vyhrát. Říkaly jsme si, že když předvedeme aspoň takový výkon jako v předchozím zápase, tak bychom mohly vyhrát. Určitě jsme si věřily.
Jak vidíte teď svoje šance ve Final Four? Máte na to dojít si pro zlato?
Sice o francouzském soupeři, který nás čeká, zatím moc nevím, máme na to skoro měsíc se na něj pořádně připravit, ale určitě je to nejpřijatelnější soupeř z těch zbylých tří účastníků. Spartak Moskva jsme sice ve skupině potrápily, ale je to přeci jenom obhájce titulu, který má na soupisce podle mě dvě nejlepší basketbalistky světa. Tým Jekatěrinburgu oproti loňsku také posílil, překvapivě vyřadil ruskou Samaru. Myslím, že je dost předčasné přemýšlet o zlatu. Jako vždy bude záležet na momentální formě a na zdravotní situaci. Skvělý by byl už postup do finále, což si myslím, že je reálné.
Máte za sebou osm titulů v české lize, pomalu se chystáte získat devátý. Jak se vám ještě hraje v tak malé konkurenci?
Je dost těžké motivovat se na takové zápasy – obzvlášť když hrajeme s týmy, které jsou naspodu tabulky. Když si představíte, že se na takové zápasy musíme drkotat autobusem až třeba do Ústí nad Labem, tak je to opravdu dost těžké. Ale musíme to brát jako přípravu na evropskou ligu. I když nedávno jsme třeba sehráli zápas, kdy nad námi vedlo USK Praha snad i o šestnáct bodů na začátku čtvrté čtvrtiny. To byl opravdu jeden z mála zápasů české ligy, který mě bavil. Obecně na zápasy s USK se musíme připravovat stejně jako na evropské zápasy.
Jako jakou hráčku byste popsala sama sebe?
Herně mě všichni znají jako střelce za tři body, i když poslední zápasy se mi to tak nedaří. Umím využívat svoji výšku proti menším hráčkám, protože hraju na postu, kde se tak velké hráčky většinou nevyskytují.
Uvažovala jste o výjezdu do zahraničí?
Určitě jsem o tom uvažovala, ale manažer klubu vždycky přišel s dobrou nabídkou. Navíc náš klub se už strašně dlouho pohybuje na evropské špičce. Takže otázkou je, proč odcházet z týmu, který hraje skvělý basketbal. Na druhou stranu vydělat si větší peníze a jít někam do Ruska by taky nebylo od věci. Ale nevím, jestli bych třeba Rusko psychicky zvládla. Je to hrozně daleko a většinou to nejsou města, kde by se člověk mohl nějak společensky vyžít. Jazyková bariéra je taky tvrdá – sice se domluvíte, ale prostě to není ono. Taky jsem už zvyklá na to, jakým způsobem se hraje a trénuje tady. Zatím o odchodu neuvažuju, ale samozřejmě že v budoucnu je možné všechno.
Studujete na Fakultě sportovních studií prezenční studium? Dá se to vůbec stíhat?
Teď už je to dobré, protože jsem v posledním semestru. A taky nám celou dobu strašně moc pomáhají učitelé. Snaží se vycházet maximálně vstříc, když jezdíme co čtrnáct dní na třídenní zápasy, omluví nás na hodinách a při velkých absencích nám vymyslí třeba úkoly navíc. I trenér nás chápe, a když máme zkoušky, tak nás bez problému pouští z tréninku.
Půjdete teď ke státnicím?
Chtěla bych, ale v té době začíná olympijská kvalifikace. Bude záležet, v jakém termínu státnice budou a jestli se stihnu zaregistrovat. Moc bych ale chtěla, protože Jana Veselá chce jít příští rok hrát jinam a bude taky končit.
Jak vás studium bavilo?
Určitě jsem se hodně naučila a poznala nové kamarády. Jak se studium chýlí ke konci, tak si uvědomuju, že mi to bude dost chybět, protože jsem to brala jako odreagování. Když nemáte na práci nic jiného než basketbal, tak je to strašně stereotypní. Takhle jsem na to mohla aspoň někdy přestat myslet.
Na jaké téma píšete diplomovou práci?
Dělám analýzu vyhraných a prohraných zápasů na mistrovství Evropy v roce 2007. Pokouším se přijít na příčiny proher. Dělám rozbor počtu ztrát, rychlých protiútoků, odkud jsme střílely, jestli jsme využívaly krátké křídelní hráčky nebo výškovou převahu a tak podobně. Snažím se na tom opravdu pracovat a doufám, že mě s tím nevyrazí ze dveří.
Jaké jsou vaše dlouhodobější sportovní ambice?
Určitě se teď chci dostat na olympiádu. Podle mě je snem každého sportovce procházet během zahajovacího ceremoniálu na olympijském stadionu pod vlajkou své země. To je opravdu krása a chtěla bych si to ještě splnit.
Takže ani ne tak vyhrát, ale být tam?
Samozřejmě se budeme snažit a odvézt si medaili by bylo úžasné. Ale člověk to musí brát realisticky – je tam Amerika, Austrálie, Rusko. Teď je důležité se tam hlavně dostat.
