Co zatím soudíte o letošním extraligovém ročníku? Podařilo se vám vybojovat umístění před odvěkým rivalem Olympem Praha, který vás loni v konečném účtování odsunul na bronzovou pozici, ale na Prostějov ještě ztrácíte.
Momentálně jsem za druhé místo ráda. Myslím, že na medailovou pozici letos určitě máme. Ale proti bohatému Prostějovu, který má výborné zázemí, to bude hodně těžké. Na druhé místo však reálně máme.
Loni skončily basketbalistky KP Brno třetí, letos věří Šárka Kubínová (s číslem 5) v lepší umístění. Foto: Archiv VK KP BRNO.
Ne, naopak nás to nahecuje. I když mají několikanásobně vyšší příjmy, tak si říkáme, proč je nezkusit porazit. Byla by to pro nás osobní výhra porazit je.
Co říkáte na výsledky loňského vítěze Olympu, který je zatím „jen“ třetí?
Jim odešly téměř všechny hráčky ze základní sestavy, takže se od nich extrémně dobré výsledky nečekají. Ale Olymp po základní části vždycky posiluje, takže uvidíme, s čím vyrukují v novém roce. Teď mají družstvo složené hlavně z juniorek a to je pro ně těžká pozice.
Takže o titul si to rozdáte jen s Prostějovem?
Myslím, že v extralize jsou čtyři celky, které by mohly bojovat o medaile. Olymp, Ostrava, my a Prostějov. Uvidíme, v jaké budeme formě a co ostatní. Prostějovu se loni na konci sezony nedařilo, takže třeba dostaneme šanci i letos.
Neúspěch jste ale zaznamenaly v evropském Poháru vyzyvatelů, kde jste vypadly ve druhém kole.
Já jsem v Brně asi čtyři roky a za tu dobu jsme se nikdy dál nedostaly. Letos nám nalosovali lehčí soupeře, tak jsme se chtěly dostat dál, ale bohužel to nevyšlo. Ta dvě utkání se nám extrémně nevydařila. Istres jsme stoprocentně měly porazit.
Co může za vyřazení?
K prvnímu zápasu jsme jely do Francie a řekla bych, že se na nás podepsala únava z cestování. Seděly jsme dvaadvacet hodin v autobuse, a to nás hodně rozhodilo. Po prohře u nich jsme doma nemohly prohrát víc než jeden set, jenže holky z Istres podaly podle mého názoru životní výkon a my zahrály jen podprůměrně.
Vaše účast v poháru začala zvláštně. Místo cesty za hranice vám los přisoudil výlet do Olomouce. Nemrzelo vás, že když už jste v poháru, tak nehrajete někde v zahraničí?
My jsme byly naopak hodně potěšené. Raději než někam daleko cestovat si zahrajeme s Olomoucí. Vyšlo to dobře i finančně, klub nemusel vydávat takové peníze na cestu.
V poháru se používá jiný míč než v nejvyšší české soutěži. Je to znát?
Je, opravdu hodně. Celá Evropa hraje s mikasami (výrobce míčů – pozn. red.), jen v České republice se hraje s míči značky Gala. Pro nás jsou galy fajn, ale myslím, že by se rychle mělo přejít na mikasy, protože ten skok je potom strašně poznat hlavně na přihrávce. Nedá se to srovnávat. Ty balony jsou těžší, mají jiný povrch, jinak se musí ovládat. Oba druhy jsou kvalitní, ale jakmile mají Češi hrát evropské soutěže, tak se jim velice špatně zvyká na jiné míče.
V Brně dlouho trénoval Miroslav Čada, jenž zároveň učí na Fakultě sportovních studií MU. Loni ale odešel k vašemu největšímu konkurentovi do Prostějova. Jak jste jeho odchod vnímala?
Bylo mi to hodně líto. Ale Ondra Marek, který nás trénuje teď, je také fajn trenér, takže nakonec se všechno srovnalo.
Dá se porovnávat jejich styl koučování? Přece jen je každý jiný – Čada zkušený, Marek mladší, ale také už pracuje jako asistent reprezentace…
Pan Čada je pan trenér. Dřív se o něm povídalo, že je ras, ale já už jsem ho v těch letech nezažila. Prý hodně zuřil, ale já ho měla za hodného trenéra a dodnes na něj nedám dopustit. I on sám říkal, že po čase poznal, co na ženy působí, a podle toho jedná. Ondra Marek je mladší a má lidštější přístup, dokáže si s námi povídat i o jiných věcech než o volejbale.
Studujete regeneraci a výživu ve sportu. Uplatňujete znalosti nějak ve své sportovní kariéře? Radíte třeba spoluhráčkám, jak mají jíst?
Já se o to celkově hodně zajímám i ve volném čase, takže když někdo ze známých chce, tak mu poradím, ale s holkama si o tom nijak výrazně nepovídáme. V českém volejbale se životospráva nějak neřeší, k tomu jsme ještě nedospěli (směje se).