Tereze a Markovi Polachovým visí doma ve Znojmě na trámu desítky medailí z plaveckých disciplín z akademických her a mistrovství. Oba se teď navíc o další rozvoj českého plavání starají. Tereza je ve třeťáku na právech, Marek dostudoval obor kondiční trenér na fakultě sportovních studií v roce 2016.
Masarykova univerzita je v jejich sportovních životech důležitá. Když se to sečte, doplavali si oba dohromady pro asi třicet medailí v plaveckých soutěžích Českých akademických her a k tomu mají spoustu dalších z republikových šampionátů.
„Ani nevím, kolik jich je. Jen si pamatuju, že už když jsem je nesla v maturitním ročníku v batohu na focení na tablo, byl ten batoh hrozně těžký,“ směje se Tereza, která dostala před nedávnem i cenu pro nejlepší brněnské akademické sportovce. Zatímco ona ještě může na trám doma další medaile přidávat, starší Marek už ne. Věnuje se naplno trénování.
Jak se to stalo, že se tolik plaveckých úspěchů nakumulovalo v jedné rodině? Částečně je to náhoda a částečně za to může rodiště obou závodníků, jihomoravské Znojmo, respektive zdejší plavecký klub a jeho dlouholetý vedoucí Jiří Kyněra.
„Podmínky ve Znojmě jsou takové domácí, je tam jeden z nejmenších bazénů v republice, ale pan Kyněra tam odvedl obrovský kus práce. Minimálně do plavecké přípravky chodil ve Znojmě každý,“ líčí Tereza, která do ní také kdysi následovala svého bratra, jehož měla vždycky jako vzor. „Pan Kyněra je náročný. Chce toho po lidech hodně, takže to vyžaduje opravdu velké odhodlání, aby člověk na tréninky chodil. Když ale dělá, co má, výsledky se dostaví,“ doplňuje Marek, který dnes to, co se naučil ve Znojmě i na fakultě sportovních studií, využívá v roli šéftrenéra jihlavského plaveckého klubu.
Ačkoliv si sourozenci na první pohled velice dobře rozumí, co se týče závodní kariéry, má to každý trochu jinak. Tereza je juniorskou mistryní republiky, ale v kategorii dospělých na republikový titul nikdy nedosáhla. I proto začala nedávno hledat nové cesty a třeba na posledních akademických hrách se vrhla také na ploutvové plavání a nedávno i vodní záchranářství, ke kterému ji přivedla kamarádka. S českým reprezentačním týmem se jí loni povedlo získat šesté místo a zároveň udělat český rekord na mistrovství Evropy v kategorii štafet a teď by se ráda nominovala i na mistrovství světa.
„Hrozně se mi to líbí. Závody ve vodním záchranářství mají uvolněnější atmosféru než normální plavecké a taky lidi okolo jsou super. Už jsem byla ve fázi, že mě postupem času přestávalo bavit, že je každá sezona stejná a vždycky jedu do Plzně, Jihlavy a Grazu. Teď přišlo najednou něco nového, co mi dalo novou motivaci,“ popisuje Tereza, jak se jí v posledních měsících proměnil pohled na sport. Svoji závodní kariéru má ale v představách ohraničenou přibližně koncem studií práv. Přesný plán zatím nemá, ale ráda by později pracovala u bezpečnostních složek nebo řešila sportovní právo.
Šéftrenérem v Jihlavě
To její bratr to měl naopak, u plavání chtěl zůstat pracovně i po škole, jen chvilku krystalizovalo, jak konkrétně to bude. Kariéru závodníka opustil v 26 letech. „Dodělal jsem školu a ocitl jsem se v situaci, kdy jsem se rozhodoval, co bude dál. Věděl jsem, že se potřebuju něčím pořádně živit, postarat se o sebe a to by prostřednictvím plavání nebylo možné. Bylo potřeba se posunout dál, i když končit se mi nejdřív nechtělo,“ vzpomíná Marek.
Zažil asi tři čtvrtě roku trvající transformační období, kdy ležela na stole nabídka na práci asistenta v centru vrcholového sportu v Rakousku nebo možnost jít dělat doktorát. Došlo ale až na třetí možnost, a to když mu tehdejší šéf jihlavského plaveckého klubu jednoho dne z ničeho nic zavolal, že shání trenéra na místo kolegyně, která jde na mateřskou.
„Nejdřív se mi vůbec nechtělo, to místo bylo totiž spojené s místem učitele na sportovní základní škole a já jsem si říkal, že učit nechci. Nakonec jsem nabídku ale přijal,“ vzpomíná Marek na jaro roku 2017. Od té doby se hodně změnilo. Od začátku školního roku 2018/2019 se stal dokonce šéftrenérem jihlavského plaveckého klubu, což je spojené s místem vedoucího trenéra na jihlavském sportovním gymnáziu. Na 29 let docela úspěch.
„I když mám k dětem věkově ještě docela blízko, už teď si někdy říkám, že my jsme v jejich věku byli jiní. Možná byly znojemské podmínky specifické, byl to, a to myslím v dobrém, dost autoritativní režim, ale někdy mám dojem, že dnešní děti chtějí nejen ve sportu, ale obecně v životě hodně úspěchů za málo práce,“ zamýšlí se mladý trenér a sestra sedící vedle se hned začne smát. „On totiž Marek nastolil stejně autoritativní režim i v Jihlavě a má s ním fakt dobré výsledky,“ poukazuje Tereza na to, že bratrovi svěřenci se už propracovali do českých mládežnických výběrů nebo na Evropský olympijský festival mládeže.
Analýza plavecké techniky
Mladší z dvojice Polachů o tom má přehled, protože si někdy do Jihlavy jezdí zatrénovat. Ačkoliv na jednu stranu říká, že v pracovním životě se chce časem dostat z plavecké bubliny, zatím to nevypadá, že se jí to povede. Marek Polach si totiž před pár lety spolu se dvěma kamarády založil projekt umimplavat.cz, který analyzuje plavcům techniku, závodní výkony a jiné parametry, a touhle službou pomáhají plavcům a reprezentacím z několika zemí. Tereza se do jejich týmu nedávno taky přidala.
„Technikou plavání jsem se zabýval v bakalářské i magisterské práci na fakultě a dost mi to tehdy rozšířilo obzory. I když si naše tréninky chválíme, samotná technika se při nich v Česku řeší hrozně málo,“ vysvětluje Marek, proč je nápad několika kamarádů úspěšný. Dnes asi sedmičlenný tým lidí, který ho udržuje v chodu, čerpá z toho, že každý má na plavání trochu jiný názor a zkušenosti.