MMA je stále oblíbenější sport, který se odehrává mezi dvěma bojovníky. Oba soupeři mohou používat nejrůznější techniky z bojových sportů, jde tedy – jak nezkrácený název Mixed Martial Arts napovídá – o smíšená bojová umění.
Jiří Procházka patří v současné době mezi nejúspěšnější české MMA bojovníky. Je šampionem v polotěžké váze japonské organizace RIZIN a po přestupu do nejprestižnější organizace UFC hned v prvním zápase uštědřil soupeři jeho první K.O. v životě.
V americké UFC je Jiří Procházka, který nastupuje s přezdívkou Denisa, teprve pátým Čechem. Dělá si zálusk na titul ve své váhové divizi a zároveň na Fakultě sportovních studií MU studuje obor Speciální edukace bezpečnostních složek. V budoucnu chce předávat zkušenosti mladším sportovcům.
Co a kdo stojí za vaším rozhodnutím studovat na Masarykově univerzitě?
Studoval jsem Bezpečnostně právní akademii, tedy střední školu s podobným zaměřením, jako je nyní můj studijní program na univerzitě. Dal jsem na doporučení svých trenérů a ředitele ze střední školy Jana Macháta. No a také jsem dal na sebe. Nepotřebuji honit tituly, teda ty akademické, ale zajímá mě vzdělání, informace z oboru.
Jaký titul, kromě bakalářského, tedy nyní honíte?
Chci uspět v UFC a dosáhnout na mistrovský pás. Netajíme se tím. Každý bojovník, zápasník by měl usilovat o tu nejvyšší metu a zároveň o mistrovství ve svém sportu.
Podporuje vás univerzita jako profesionálního sportovce?
Nejsem v žádném programu podpory, ale univerzita mi vychází vstříc. Vlastně jsem nikdy o nic extra nežádal. Snažím se do školy plnit, co mám. Mám spolužáky, kteří mi pomáhají, dodávají mi informace, když přednášku kvůli tréninku nestihnu. Nejdůležitější je ale komunikace s vyučujícími, i oni musí mít zpětnou vazbu a cítit zájem.
Co vás přivedlo do ringu?
Jako kluk jsem dělal normální sporty. Hrál jsem fotbal, florbal, jezdil na kole. K bojovým sportům jsem poprvé přičichnul na střední škole. Judo, karate a řecko-římský zápas jsme měli povinné. Sám jsem se pak rozhodl, že se chci věnovat něčemu víc kontaktnímu, a začal se věnovat thaiboxu.
Kdy se ze sportovce stal sportovec profesionál?
Věděl jsem, že se chci bojovým sportem živit a uživit. Dal jsem do toho vše. Po střední škole jsem šel na jazykovou školu, abych měl čas trénovat a mohl se sportu věnovat naplno. Do toho jsem dělal vyhazovače na diskotéce, abych si hodiny ve fitku a trenéry mohl dovolit. Pak jsem začal zápasit, něco jsem vyhrál, kamarád mi dohodil sponzora a začalo to vše dávat smysl. To byla ta přelomová chvíle v mojí kariéře. Mohl jsem se uvolnit, věděl jsem, že už jsem něčeho dosáhl, že dělám to, co mě baví a živí mě to.
Jak trénujete?
Naplno. Dva tréninky denně v přípravě, na soustředění tři. Minimálně pět dní v týdnu. Nejenom v posilovně, doma a venku, ale sleduji samozřejmě vývoj technik bojových sportů.
Kdo vás vede právě v technikách bojových sportů?
Hlavními trenéry jsou Martin Karaivanov a Jaroslav Hovězák, mám i kondičního trenéra a trenéra pro techniky MMA.
Důležitá je určitě i strava a doplňky stravy. Řešíte i toto třeba s výživovým poradcem?
Různé doplňky mám ve fitku vlastně jen vystavené. Vezmu si z toho jen pro regeneraci aminokyseliny BCAA a ionťák. Jinak se normálně stravuji podle pocitů, snažím se udržet ve váhové kategorii do 93 kg. Do té shazuji vždy před zápasem tak sedm kilo. To je pohoda, pomůže tomu horká voda, sauna.
Dá se říct, že dnes se bojem uživíte?
Ano. A nejen já, ale uživím i celý tým okolo sebe včetně účetní a manažera. Jsme takový jeden organismus. Vlastně jsem se stal zaměstnavatelem.
Takže úspěch?
Úspěch je pro mě každý vyhraný zápas, ale byl to samozřejmě i mistrovský titul v organizaci RIZIN a přestup do americké UFC.
Zmínil jste jazykovou školu, pohybujete se v zahraničí. Kolika mluvíte jazyky?
Anglicky, rusky. Těmi nejvíc. Někdy německy.
Jak tvrdé zápasy MMA jsou?
Když se na to nezkušený člověk dívá v televizi, tak mu připadá, že to tvrdé je. Ale když se na to dívá zainteresovaný člověk, vidí něco jiného. Ví, co se v ringu děje, rozumí tomu, proč to tak bojovníci dělají, proč jsou v takovém rozpoložení, proč jsou někdy agresivní, jindy pasivní, proč používají takovou techniku. Pak v tom vidíte pravidla, sport. Nevidíte už jen to, že bojovník tam jde a rozbije druhému hlavu. Vidíte v tom techniku, kterou soupeř využil k tomu, aby zápas ukončil. Jestliže tím koncem je rozbitá hlava, upáčení, uškrcení, to už je jen forma. Nesmíte se nad tím citově rozjímat, přivírat oči a říkat, je to strašný. Ne. Je to boj. Boj tu byl vždycky, celou historii lidstva. Nyní se navíc prolnul technikou a dává smysl.
Každý sport bolí, ale tento bolí o něco víc, že?
Jakmile přijmete smysl sportu, v případě MMA bych spíše mluvil o boji, protože zacházíme do osobní roviny, tak všechna práce jde snadněji. Já tomu říkám cesta. Přijmu to, že musím ovládnout svoji fyzickou kondici, projdu nelehkými okamžiky fyzické přípravy a pak už není nic lehkého nebo těžkého. Pak už je jen konání.
Mají o vás vaši blízcí strach?
Ano, mají. Ale i toto jsem je už naučil přijmout. Boj je specifický v tom, že zasahuje do všeho, nedá se oddělit od běžného života. Já tento sport dělám, chci ho dělat a oni mi musí věřit.
Uspěl jste v prvním zápase v UFC a hledali vám soupeře. Jak je čekání na soupeře náročné po psychické stránce?
Ani moc není, prostě si počkám na toho správného soupeře.
Snažíte se trénovat i v rámci všech omezení souvisejících s koronakrizí?
Ano, někteří mají lepší, někteří horší podmínky pro trénování. Trénuji dál, samozřejmě bez sparingpartnerů, ale makám dál. Přizpůsobuji se situaci.
Jste pro mnoho sportovců inspirací, těší vás zájem okolí? Například když o vás složí a nazpívá písničku „Dělo od Denisy“.
Už mi sem tam někdo řekl, že jsem pro něj inspirací. A zájem? Beru ho jako nezbytnou součást mého života. Písničku jsem slyšel. Je fajn. Může být i horší forma PR.
Změnil byste něco na své kariéře?
Nic bych neměnil, byl to proces. Jsem nyní úplně jiným člověkem, než jsem býval dřív. A to hlavně díky bojovým sportům. V nich totiž dostanu hned přímou zpětnou vazbu na své chování, přístup. A s tím nejde dělat nic jiného, než neustále vylepšovat a brousit charakter. Jasně, některé okamžiky nebyly med, ale stojí to za to.