Na druhou stranu, nesvazuje vás někdy to, že od vás fanoušci hodně očekávají?
Je pravda, že asi čekají, že po dobrých výkonech budu hrát stejně i v dalších zápasech. Jenže někdy se něco nepodaří a všichni jsou rozladění. Člověk, když nasadí nějaký standard, tak se ho pak musí držet. Pokud se to někdy nepovede, tak se to řeší daleko víc než u jiných. Ale já se skutečně snažím moc nad tím nepřemýšlet.
Vidíte v házené i svoji budoucnost?
Tu vidím spíš ve škole. Kdybych se chtěla sportem živit, musela bych někam do zahraničí. A já nejsem typ, co by dokázal odejít a nechat tady rodinu a kamarády. Nemůžu říct, že bych si v házené vyloženě budovala kariéru. Odmalička ji beru vážně, už bych bez ní nedokázala žít, protože mě opravdu moc baví, ale prioritou je škola.
"Budoucnost vidím spíš ve škole. Kdybych se chtěla sportem živit, musela bych někam do zahraničí. A já nejsem typ, co by dokázal odejít a nechat tady rodinu a kamarády," svěřuje se Štěřbová. Foto: Archiv H. Štěrbové.
Začínala jsem s ní doma v Uherském Hradišti, do Veselí jsem přišla, až když jsem šla na univerzitu. Veselské „panenky“, jak se nám říká, byly vždycky vyhlášené. Jako malé holky nás vedl trenér Střelec a ten nás vozíval do Veselí na zápasy. Běhaly jsme za hráčkami, ať nám podepíšou balony, a teď s nimi patřím do jednoho týmu. Z tehdejšího družstva s námi dnes nastupuje ještě asi pět holek. Mně je 21, jim něco přes třicet, některé už mají třeba i dvě děti. Docela jsme se nasmály, když jsem přišla a říkala jsem jim, že mi jako malé dávaly autogramy.
Veselí je vůbec zajímavý fenomén. V dvanáctitisícovém městě se vytvořil dlouhodobě nejlepší český ženský tým. Čím to?
Podle mě především díky tomu, že tam má házená tradici. V nejbližším okolí navíc žádný podobně úspěšný tým nepůsobí. A lidi jsou tam na házenou pyšní, chodí na ni. Vždycky mi přišlo, že když někdo ve Veselí házenou sponzoroval, tak to pro něj byla prestiž. Třeba naše současná majitelka. Na ní je opravdu vidět, že ji těší, že nám pomáhá, že nás má ráda. Každý zápas fandí na tribuně, prožívá to. Vždycky po zápase za námi přijde a děkuje nám, nebo když má narozeniny, tak nám přinese něco dobrého. A když třeba prohrajeme, tak jsme nikdy nezažily žádné sankce nebo pohovory. Ona nás vždycky povzbudí a takové věci nechává na trenérovi.
Je ale pozice vašeho klubu udržitelná i do budoucna? Přece jen se dnes třeba peníze na chod týmu shánějí těžko i velkým fotbalovým klubům z mnohem větších měst.
To bude záležet nejvíc na tom, jak se podaří nahradit starší hráčky. Nemáme dobrou základnu, mládež, která by doplnila mezery po těch, co odejdou. Mládežnické týmy tam sice existují, ale nejsou v nich tak dobré házenkářky, aby se bez problémů začlenily do interligového týmu. V minulosti se to řešilo příchodem cizinek, jenže to moc dobře nefungovalo. A sehnat hráčky jinde není jednoduché, protože většinou studují a jdou hrát raději do Prahy nebo do Olomouce, aby nemusely někam jezdit.
Před pár dny skončilo mistrovství Evropy mužů, jejichž výkony měly v médiích velký ohlas. Dá se říct, že se zájem lidí o házenou zvedá?
Vnímám to tak. Muži teď mají výborný tým a pomáhá nám i to, že se házená hodně prosazuje v televizi. Vysílá se německá bundesliga, takže fanoušci u nás můžou sledovat nejlepší světovou soutěž. Vliv televize je hodně znát. Když se něco objeví v ní, tak to má hned větší ohlas. Týká se to i ženské interligy. Dokud jsme nebyly v televizi, tak kolem nás bylo ticho. Teď se to změnilo.
Na druhou stranu mluví se hlavně o mužské házené, ne o ženské. Nevadí vám to?
Nám spíš vadí přístup svazu, který muže před ženami upřednostňuje. Uznávám, že ženská reprezentace je na tom teď špatně. Vyrůstají nové hráčky a čeká se, až se zahrajeme. Svaz však, protože zatím nemáme výsledky, dávám přednost mužům. Říkají si, že když se nám nevede tak dobře, tak proč by toho vkládali peníze, ale neuvědomují si, že když je investovat nebudou, tak dobré výsledky nepřijdou. Tím ovšem nechci úspěchy mužů nějak snižovat. Opravdu beru, že teď byli prioritou kvůli mistrovství Evropy.
Házená se v Česku řadí k „menším“ sportům. Mezi nimi se však čím dál víc prosazuje florbal. Nebojíte se, že vás třeba v oblibě u lidí vytlačí?
My jako hráčky nad tím moc nepřemýšlíme. Řeší to spíš vedení klubu, když shání peníze na financování jeho fungování, protože při získávání sponzorů si kluby přece jen konkurují. Ale podle mě s tím mají problémy spíš ve větších městech, kde na vysoké úrovni hraje víc klubů v různých sportech. Veselí je malé město, v tom je možná jeho výhoda. Třeba v Německu se házená hraje hlavně v malých městech. I tak jsou tam ale několikatisícové haly, kam však lidé přijdou a skutečně je naplní. Jsou hrdí na to, že mají ve městě takový klub. Proto si myslím, že menší sporty by se měly i na nejvyšší úrovni hrát na malých městech. Lidé si k nim cestu najdou.