Senioři si zpevňují zdraví s Univerzitou třetího věku

Studijním programem Univerzity třetího věku, určeným pro seniory, se může Masarykova univerzita chlubit už od počátku 90. let. V poslední době se však začínají kromě základních několikasemestrálních studijních programů rozvíjet také krátkodobé, tematicky zaměřené kurzy. Nejnovějším přírůstkem jsou hodiny relaxačně pohybových aktivit.

Na chodbě před tělocvičnou Pod Hradem kousek od Lékařské fakulty postává v pátek odpoledne skupinka asi dvaceti dam v teplácích a volných tričkách a nadšeně švitoří. Podle pokynů svého cvičitele se vydávají do tělocvičny, kde na každou z nich čeká velký nafukovací balón. Pro některé je to první hodina, ale přesto jsou nervozní jenom trochu. Spíše než nervozitu na sobě dávají znát nadšení. Poslouchají pokyny instruktora a vše plní do puntíku.

„Nespěchat, cvičit uvolněně a postupně,“ upozorňuje své cvičenky instruktor Michal Jemelík, poté co jim v přátelské a usměvavé atmosféře vysvětluje, jak jim cvičení může prospět a k čemu jim bude dobré navštěvování několika hodin, které kurz prozatím obnáší. „Když je člověk starší tak mu přirozeně ubývá svalová hmota – s tím se nedá nic dělat,“ říká Jemelík. „Kdo chce udržet aktivní život co nejdéle, musí pro to něco udělat – tedy preventivně zatěžovat svaly,“ dodává cvičitel.

Kurzy procházejí zkušební fází, a svým rozsahem několika vyučovacích hodin, mají sloužit především jako motivace a  návod pro seniory jak s ohledem ke svému věku bezpečně cvičit. Podle organizátorky celého projektu Barbory Hoškové ze Studijního odboru Rektorátu MU se však plánuje rozšíření kurzu na pravidelné cvičení. To by mělo začít už koncem února. Může za to nečekaný úspěch kurzu. „Někteří senioři se zpočátku trochu báli,“ uvedla Hošková. „ale když tady vidí, že se jim nic nestane, a že pan cvičitel Jemelík je trpělivý a všechno jim vysvětluje, tak jsou nadšení,“ říká také nadšeně organizátorka kurzu.

Když některé z cvičících nějaký pohyb nesedne, bez okolků přestane. Instruktor příjemným hlasem nabádá k opatrnosti a  pohádkovým tónem pomalu popisuje, který sval je jakým způsobem namáhán a k čemu jsou jednotlivé cviky dobré. Půl hodinka strávená protahováním, dýchacími cvičeními a cvičením s balónem uteče rychle. Některé zvládají více, někteří méně, ale všichni s úsměvem – všechny dámy, kterým je kolem šedesáti, však vypadají spokojeně, zvláště když odvážně poskakují na balónech. „Dámy jsou úplně nadšené,“ komentuje to trenér.

Po cvičení na balónech následuje přesun do posilovny o patro níž. Nadšení se dokonce ještě stupňuje. Po cestě dolů si dámy vesele sdělují své dojmy. „To nám třeba, když jsme byly mladé, neříkali, že máme hodně pít, že?“ chlubí se novými znalostmi jedna druhé.
Část hodiny v  posilovně se nese ve stejně příjemném duchu. Protože je první hodina, instruktor předvádí cvičícím ženám jednotlivé přístroje a vysvětluje jim, jaké svaly na nich posilovat. Jakmile vysvětlování skončí, dámy na jednotlivých přístrojích zaujatě zkoušejí, co a jak, a jedna druhé pomáhají. Jemelík je však opakovaně upozorňuje, aby to se zátěží nepřeháněly. „Když to dneska přeženete, budete mně zítra proklínat se svalovou horečkou,“ říká směrem k bujarým dámám.

„Do kurzu mě přivedla zvědavost,“ pochlubila se sedmašedesátiletá paní Prešovská, která je na cvičení už poněkolikáté. „Poprvé jsem nic neuměla a byla jsem zmatená, ale pan asistent všechno dobře vysvětlí,“ okomentovala čilá paní cvičení. Do kurzu tohoto typu ji podle vlastních slov přivedla nevyhovující atmosféra a cenové podmínky v normálních posilovnách, kam se neodvážila vstoupit. S tím souhlasí i  Jemelík. „V dnešní době se starší lidé v posilovnách moc nenosí,“ řekl cvičitel. „Tam objevíte mladé muže, kteří pumpují svaly, ale zapomíná se na starší lidi, kteří by to potřebovali mnohem více,“ dodal instruktor vážně.