Ještě jako aktivní hokejista se David Otáhal díval na hru zpoza mřížky brankářské masky, dnes hokej sleduje přes plexisklo helmy rozhodčího. A zatímco dřív sám leccos na účet sudího poznamenal, dnes je v roli toho, kdo občas nadávkám hráčů čelí.
„Ale s tím musí člověk počítat,“ říká Otáhal, který píská třetím rokem a studuje i rozhodcovský obor na fakultě sportovních studií: „Někdo si myslí, že je takové studium zbytečné, ale já cítím, že mi to něco navíc dává, a bude záležet jen na mně, jak s novými poznatky naložím. Navíc už se nemusím sám nijak připravovat, tréninku mám ve škole dost.“
Malí kluci se většinou chtějí stát slavnými hráči, ne rozhodčími. Byl jste výjimka?
Nebyl. Šestnáct let jsem chytal, a když už to kvůli problémům s koleny nešlo, tak jsem nechtěl od hokeje odejít. Pískání mi umožnilo zůstat aktivně na ledě. S hokejem jsem skončil i proto, že už se mi nechtělo bojovat s tím, že o tom, kdo dostane v bráně šanci, rozhodují také různé kontakty a známosti, a ne jen aktuální výkonnost.
Takže bez známostí se dnes mladý hráč neobejde?
Jen výjimečně se stane, že to někdo dotáhne daleko bez toho, aby se angažoval ještě nějak jinak než jen na ledě. Ale můj bývalý spoluhráč Ondřej Švaňhal dnes hraje v Havlíčkově Brodě a v Kometě Brno a ten podle mě dokazuje, že to pořád ještě jde čistě sportovní cestou.
Co všechno musí bývalý hráč udělat, aby se mohl stát rozhodčím?
Nemusí téměř nic, je to jednoduché. Stačí si zajít na hokejový svaz, kde dostane všechny pokyny, projde školením, zaplatí nějaké peníze za licenci a může začít. A když si ho z vedení vyberou, může postupně získávat vyšší licence. Na každém utkání máme delegáta, který nám radí a hodnotí nás. Podle hodnocení se po sezoně rozhoduje, jestli může rozhodčí postoupit výš nebo ne.
Jak jste se srovnal s tím, že zatímco dřív jste občas nadával na rozhodčí vy, teď si občas nadávky hráčů musíte sám vyslechnout?
Pokud se chce člověk pískání věnovat, tak takové situace musí čekat. I když je pravda, že někdo začal a po sezoně skončil, protože mu to nestálo za to a neměl na to povahu. Snažím se mít pořád v hlavě, že se nikdy nemůžu zavděčit všem. Naštěstí jsem se zatím do žádného většího konfliktu nedostal.
Je vám 22 let, nemáte někdy v mužských soutěžích, kde občas působí i hokejisté dvakrát tak staří, problém s respektem hráčů?
Snažím se vystupovat tak, že na ledě nejsem od toho, abych ze sebe dělal důležitého. Dělám to, co mám. Člověk se musí na zápas dívat s nadhledem, nesmí se do toho položit jako samotní hráči. Když jsem chytal, tak jsem byl hrozně zapálený do utkání, teď se nesmím nechat unést. Ale zase neplatí, že bych odpískal zápas a šel s čistou hlavou domů. Nad zápasem přemýšlím zpětně úplně stejně, jako když jsem chytal.
Zmínil jste školení, na která jezdíte. Co se na nich řeší?
Hlavně co se má v jaké soutěži jak posuzovat, protože se projevuje spousta rozdílů. Pořád je to stejný sport, ale v poslední době se třeba snažíme zvlášť hlídat technické, šikovné hokejisty, aby se přísněji posuzovaly fauly na ně. Chceme jim dát prostor, aby ukázali, co umí, a hra byla pro diváka co nejzajímavější.
Dají se nějak popsat rozdíly v posuzování utkání třeba v americké NHL, ruské KHL a české extralize?
Je fakt, že to hodně sleduju. Já vlastně víc než na hokej samotný chodím na rozhodčí. Z mého pohledu se nejvíc liší pohyb rozhodčích a hlavně to, že v každé soutěži jsou jinak uznávaní. Když se stane v NHL, že sudí pískne nesmysl, tak se po něm možná někdo otočí, ale nikdo si nic nedovolí. Tady rozhodčí takový respekt nemají. Čím to je? Asi českou mentalitou, lidé v Česku hokej prožívají emotivněji, za což jsem ale rád. V Kanadě lidé jen sedí, pijí colu a po zápase si často ani nepamatují výsledek.
V NHL obecně platí volnější pravidla ohledně soubojů na ledě a někteří čeští fanoušci volají po tom, aby se uvolnila i u nás. Co si o tom myslíte?
Obecně nejsem zastáncem toho, aby se pravidla uvolňovala. Jistě, sudímu taková bitka občas pomůže – když se pohlídá, aby se do ní nezapojil někdo další, tak je někdy lepší, když si hráči svoje spory vyříkají takhle. Pak to ale může přerůst v to, co je vidět v KHL, kde se na jeden tým chodí vyloženě kvůli bitkám. Jenže podle mě už to, co předvádí hráči Čechova, nemá s hokejem nic společného. Zrovna teď má spousta jejich hráčů stop do konce sezony a mají problémy vůbec postavit tým. Ale přes všechny tresty se mentalita hráčů vůbec nemění. I do médií se vyjadřují, že by to udělali znovu. Někde je něco špatně.
Jenže jsou fanoušci, kteří takové zápasy vyhledávají.
Zrovna nedávno jsme se s kolegy bavili, jestli by čeští fanoušci chodili na tým, jako je Čechov. Podle mě ne. Když dojde k velké rvačce jednou za sezonu, tak je to zpestření, ale vidět něco takového dvakrát týdně, o to by Češi nestáli. Myslím, že český fanoušek hokeji celkem rozumí a skutečně se chce chodit dívat na hokej.
