Většina jeho spolužáků si bude tou dobou užívat letní prázdniny, studenta fakulty sportovních studií Jiřího Panáčka však s největší pravděpodobností čeká pár dnů tvrdé dřiny. V polovině července by měl totiž zamířit do Bratislavy, kde se bude konat akademické mistrovství světa v karate.
O konečné nominaci se právě rozhoduje, z Masarykovy univerzity do ní má nejlépe nakročeno právě jednadvacetiletý student trenérství. Začátkem dubna mu k ní hodně pomohlo i druhé místo na turnaji v Polsku. „Prohrál jsem s Angličanem 4:5, měli jsme nejlepší finálový zápas,“ hlásil Panáček.
Účast na akademickém šampionátu však zdaleka není vrcholem jeho kariéry. Karatista původem z Bruntálu už má doma bronz z klasického mistrovství světa v kategorii družstev a bronz z evropského šampionátu. Ten už vybojoval mezi jednotlivci, a to v letošní sezoně, která je pro karatisty hodně důležitá v tom, že se jim trochu mění pravidla.
„Jsou to spíš kosmetické změny, všichni ale doufáme, že se díky nim karate dostane na olympijské hry,“ uvedl Panáček. Přinese to závodníkům novou motivaci? S tím se prý počítat moc nedá. „Plno závodníků už je skeptických, řeší se to dlouho. Všichni jen doufají a už se k tomu raději nevyjadřují.“
Kdyby se nová disciplína na hrách přece jen objevila, už teď se by se dalo bez problémů tipovat, jaké země by v ní měly navrch. Mezi medailisty by se pravděpodobně objevovali zápasníci z Francie, Ázerbájdžánu a Ruska. „V těchto zemích má karate nejlepší finanční podmínky, proto se tam třeba stahují nejlepší trenéři, kteří vychovávají výborné závodníky, a celkově se jim daří,“ vysvětlil Panáček.
On sám závodí v jednom z nejstarších sportů, který se do světa dostal z Japonska, přesně deset let. „Vyhrál jsem hned svůj první závod, tak mě to chytlo,“ zavzpomínal s úsměvem posluchač fakulty sportovních studií, jenž si trenérský obor vybral proto, že by se svým sportem v budoucnu rád živil a působil také jako trenér.
Dělá to ovšem už dnes. V Brně vede skupinu, ve které se najdou zápasníci od dorosteneckého věku po muže. S tím, že by k mladému trenérovi necítili dost respektu, Panáček podle vlastních slov nikdy problémy neměl. „Oni ví, jak zápasím a jaké mám výsledky. Navíc se tomu věnuju už dlouho a karate mě baví, takže o něm vím spoustu věcí. Proto jsem s respektem nikdy problémy neměl,“ dodal.