Přejít na hlavní obsah

Místo zkoušek výlet do Mnichova. Student pomáhal postiženým

Lepší němčina, noví přátelé, výlety. I to můžete získat jako dobrovolník na olympiádě pro handicapované.

Na mnichovskou olympiádu jely z univerzity kromě Tomáš Buriana (s číslem 11) téměř tři desítky studentů. Foto: Archiv T. Buriana.

Zkouškové období většina vysokoškoláků ráda nemá, student fakulty sportovních studií Tomáš Burian si ho ale letos dokázal zpříjemnit. Koncem května se s několika dalšími spolužáky vydal do Mnichova, kde působil jako dobrovolník na speciálních olympijských hrách. Speciálních proto, že na nich závodí v různých sportovních odvětvích lidé s mentálním nebo kombinovaným postižením.

„Doteď jsem s postiženými žádnou velkou zkušenost neměl, ale zvykl jsem si bez problémů. Bylo hlavně úžasné sledovat, jak velkou dělalo všem závodníkům radost, že se něčeho takového můžou zúčastnit,” vzpomíná Tomáš, který studuje ve třetím ročníku obor Management sportu.

Ačkoliv akce takového typu, jako byla ta mnichovská, by si mohl nechat uznat jako praxi, kvůli tomu do Mnichova nejel. Jednak už praxi splněnou měl, a pak ho také víc lákala nová zkušenost. Jako člen bezmála 30členné výpravy z Masarykovy univerzity se na podobném podniku podílel poprvé.

„Naše skupinka pomáhala při závodech kánoí. Pracovali jsme zhruba od devíti do čtyř odpoledne, takže jsme měli čas poznávat Mnichov,” líčí Tomáš, jenž mohl spolu s kamarády díky kartě dobrovolníka projet městskou hromadnou dopravou zadarmo celé město, podíval se na památky a vyzkoušel i tradiční bavorskou hospůdku.

A taky poznal spoustu nových lidí. Ačkoliv speciální olympiáda je primárně německým národním kláním, přijeli na ni také závodníci z Francie nebo Anglie. Jako dobrovolníci pak v Mnichově kromě Němců a Čechů pracovali i Norové. „Spali jsme v kempu ve známém Olympijské parku, kde jsme se pak se všemi potkávali,“ dodává student, jemuž se výlet ne zcela plánovaně změnil i v jazykové cvičení.

„Na začátku nám organizátoři řekli, že si vystačíme s angličtinou, ale pokyny dorazily v němčině a  na místě na nás mluvili německy. Nakonec jsme si ale vždycky nějak poradili,“ popisuje Tomáš. Pokyny nechal přeložit kamarádovi, a když něco nepochytil v němčině, pomohl si angličtinou. „Podobný dobrovolnický projekt můžu všem jen doporučit. Přes den jsem měl ohromnou radost z toho, že můžu někomu pomáhat, a pak z toho, kolik nových známých jsem objevil,“ říká rodák z Ostravy.

Na další takovou olympiádu by se za dva roky rád podíval znovu. A do budoucna má ještě jeden sen. Když už studuje sportovní management, rád by znalosti využil a založil si cestovní agenturu, která by se specializovala na outdorové výlety a sportovní zážitky.

Hlavní novinky