Co je na běžeckém lyžování náročné a co vás na něm přitahuje?
Náročné je to, že člověk musí trénovat od půlky května, a jen z toho, co si natrénuje přes léto, pak čerpá v zimě. Vyžaduje to pevnou vůli a člověku se musí opravdu chtít. Je potřeba mít ten sport rád. Mně se na tom líbí, že se člověk pohybuje v přírodě. Mám ráda zasněžený les. A na sportu jako takovém mě přitahuje to překonávání sebe sama.Vaše disciplína je biatlon – proč tedy účast na závodech v běžeckém lyžování?Mým záměrem je začít se od příští sezóny věnovat běžeckému lyžování a tohle je pro mě takový start. Hlavní změna nastane na jaře, kdy se tomu začnu opravdu plně věnovat.
Biatlonistka Klára Moravcová zaznamenala důležitý úspěch na Akademickém mistrovství v běhu na lyžích. Nyní se chystá s biatlonem skončit a věnovat se běžeckému lyžování.
Je to proto, že špatně střílím. To je taky důvod, proč jsem nebyla na olympiádě. Jsem v reprezentaci na přelomu družstva A a B, takže jsem „šestá z pěti“. Biatlon už dělám deset let a to, že se nedaří, mi přece jenom trochu sráží sebevědomí. Na úspěšnost střelby v biatlonu, tedy přesně na to, co mi nejde, dělám i bakalářskou práci. Skutečně největší problém je v psychice. Při závodu je šílený skok v tom, že člověk se soustředí na běh a honí každou vteřinu a pak se najednou musí zklidnit a úplně se přeorientovat. Snad proto je tento sport teď hodně divácky populární. I mně se líbí, ale prostě to nejde.
Jaké máte tedy plány do budoucna?
Už mám za sebou několik úspěšných závodů v běžeckém lyžování. A úspěch na Akademickém mistrovství je pro mě dobrý impuls, protože vidím, že mám šanci běžce porážet nebo se s nimi aspoň porovnávat. Navíc se mi dařilo nejen na mistrovství, ale také v závodech na Slovensku. Jenže tady na fakultě studuji specializaci biatlon, takže v tom budu určitě nějak pokračovat. Navíc příští rok je univerziáda v Turíně a tam bych chtěla, když už to tady studuji, ještě ten biatlon odjet. To ale budu řešit, až to bude aktuální. Každopádně bych se chtěla v běžeckém lyžování přibližovat reprezentačnímu družstvu. To jsou ještě aspoň tak dva roky práce.
Čím si vysvětlujete svůj úspěch na Akademickém mistrovství?
Fyzicky jsem na tom dobře už delší dobu, ale bylo nás tam pět holek, které jsme na tom byly před mistrovstvím dost stejně a vyhrát mohla kterákoliv z nás. Takže mě těší, že jsem v hromadném startu porazila třeba Martinu Chrástkovou, která je v reprezentaci do třiadvaceti let.
Jak byste zhodnotila jednotlivé závody na Akademickém mistrovství?
Hromadný start nemám moc ráda, protože se může stát, že to celou dobu táhnete a pak se na vás někdo vyveze a předjede vás v cílové rovince. Mám proto radši intervalové starty, protože člověk musí jet pořád naplno. Na mistrovství se mi jelo hezky. Byl nový prašan a bylo to i fyzicky hodně náročné, což mi vyhovuje. Na druhém kilometru jsem holky předjela a už jsem jim jenom ujížděla, takže tam bylo rozhodnuto od začátku. Na těch pět kilometrů klasicky už jsem se cítila hodně unavená, protože jsem před tím jela dva dlouhé závody v Německu. Přistupovala jsem k tomu v takové psychické pohodě a bez větších ambicí, protože ode mě nikdo nic nečekal, a asi proto se to taky docela povedlo.