Rozporuplnou pověst má v Česku motoristická rallye. Jedni sérii závodů, která se jezdí na běžných silnicích, zbožňují, druzí nechtějí rychlá auta v akci ani vidět. Důvodem jsou hlavně havárie s tragickými konci, které se v tuzemských soutěžích v posledních měsících staly.
Student fakulty sociálních studií Ondřej Koubek patří bezvýhradně do první skupiny. V českém šampionátu nejdřív sám závodil, loni a předloni se ho účastnil jako spolujezdec a už si nedovede představit, že by se bez rallye měl obejít. „Kdo to nezažil, ten to nepochopí. Než jsem začal závodit, sám jsem tomu nerozuměl,“ říká.
Fotbalisté chodí na tréninky odmalička, ale jak se učí malí závodníci?
Spousta z nich se učí taky odmala, na motokárách, minibicích a podobně. Dá se na nich jezdit klidně od šesti let.
Byl jste taky ten případ?
Mě tohle nepotkalo, já jsem do závodního auta sedl poprvé, když jsem měl dva měsíce řidičský průkaz. Když pominu to, že jsem se občas projel na motokárách, tak jsem žádné zkušenosti s motosportem neměl. Spadl jsem do toho pak po hlavě hlavně díky tátovi, který taky závodil. Učil jsem se za chodu, první dva starty jsem se vyloženě otrkával a byl jsem rád, že jsem dojel do cíle. Ale šlo to rychle nahoru. Ke konci první sezony, kterou jsem absolvoval v roce 2010, už jsme poráželi i auta silnějších specifikací.
V první sezoně jste působil jako jezdec, pak jste přesedl na místo spolujezdce. Proč?
Když skončila sezona 2011, plánovali jsme v týmu, že kompletně změníme vůz. Bohužel ale došlo k tomu, že nám odešli prakticky všichni sponzoři, a my museli řešit, co dál. Spíš ze srandy jsem se se svým tehdejším spolujezdcem bavil, že kdyby věděl o někom, kdo hledá navigátora, zkusil bych to. Bral jsem to s rezervou, ale on mi angažmá opravdu sehnal.
Pro závodníka musí být těžké odejít od volantu.
Je, samozřejmě že u něj chce zůstat. Ale pro mě jsou závody droga, to nedokáže pochopit nikdo, kdo v tom nikdy neseděl. Sám jsem tomu nerozuměl, dokud jsem to nezkusil. Když jsem půl roku nejezdil, strašně mi to chybělo. Ve chvíli, kdy se objevila nabídka sednout si vpravo, bral jsem ji hned.
Začínal jste v nejslabší třídě 10, pak jste přešel do lepšího vozu. V čem se liší?
Ve třídě 10, nebo dřív N1, je motor obsahově do 1400 kubických centimetrů. To N znamená, že jde o vůz, který vychází ze sériově vyráběného auta. Je „závodní“, má lepší brzdy, podvozek i motor, ale auto je pořád blíž těm, která jezdí běžně po silnici. Nekupuje se sice v normálním autosalonu, ale když se něco stane, tak si ho pořád ještě můžete vzít do dílny a spoustu věcí udělat sám. Skutečné závodní auto už se od sériového liší natolik, že vyžaduje lidi s úplně jinými technickými znalostmi a zázemím.
Angažmá na letošní sezonu ještě řešíte, ale ať už budete závodit v jakémkoliv voze, dotknou se vás opatření, která se chystají jako reakce na tragédie, které se staly loni a předloni a při nichž zemřely čtyři divačky, respektive spolujezdec. Co se chystá?
Před dvěma měsíci jsem byl na školení, kde se něco probíralo. Zvýšily se mimo jiné nároky na jezdce, bude obtížnější získat závodní licenci, hlavně na vozy s pohonem na obě nápravy. Nicméně žádné vyloženě větší zpřísnění pravidel jsem nezaregistroval. Asi se bude víc dbát na rychlost, takže bude víc retardérů. To mi ale přijde jako naprostý nesmysl. Závodní auto na nejvyšší úrovni dokáže zrychlit z nuly na maximální rychlost během tří set metrů. Ano, dovedu si představit, že při vjezdu do obce má retardér význam, ale jinak moc ne.
Když se neštěstí analyzovala, vyšli z toho jako viníci mimo jiné mladí jezdci. Co si o tom myslíte?
Něco pravdy na tom je. Jistě, mladý jezdec nemůže mít tolik zkušeností, ale za zmíněné tragédie takoví závodníci nemohli. Šlo o zkušené jezdce, kteří už měli něco odježděno. V případě smrti čtyř dívek u Uherského Brodu závodník do určité míry chyboval, ale v daném místě neměl vůbec nikdo stát. Šlo o zónu, kam se nesmělo, a když tam pořadatel ty holky viděl, měl je okamžitě poslat pryč. Jenže on tam místo toho ještě stál s nimi. Nedokážu to pochopit.
To, že se incidenty v poslední době naskládaly, je dílo náhody, nebo nějakého dlouhodobě špatného nastavení trojúhelníku jezdci-diváci-pořadatelé?
Podle mého názoru se na tom podílí trochu z obojího. Svou roli hraje nastavení, ale že se to stalo zrovna teď, je jen dílo náhody. Když se vrátím k nehodě na Bohemia rallye, kde zemřel navigátor, tam za to tak trochu mohl pořadatel. Rychlostní zkouška, při které k havárii došlo, podle mého názoru v soutěži absolutně neměla co dělat. Přišlo mi, že se tam vložila na popud některého ze sponzorů nebo někoho z vedení rallye – nebyla absolutně technická, neměla soutěžní charakter. Havaroval tam dobrý pilot. Jiná věc ovšem je, že závodil a jel na hraně.
Do jaké míry je závodník schopný vnímat věci kolem trati a riziko, které hrozí?
To je dost individuální, většinu času ale okolí moc vnímat nejde. Pak se také nabízí otázka, jak jsme se jako jezdci dokázali přizpůsobit rozvoji techniky. Dnešní auta nemají tak silné motory jako dřívější, ale třeba podvozkově jsou někde úplně jinde a díky tomu daleko rychlejší. Lidé se tak rychle nevyvíjí.
