Jedním z aktivních zástupců Masarykovy univerzity na Zimních olympijských hrách v Turínu byla Zora Honzlová. Vedle navazujícího magisterského studijního programu tělesné výchovy a sportu na Fakultě sportovních studií, který studuje v kombinované formě, se již řadu let věnuje jako funkcionářka rozvoji českého klasického lyžování a Mezinárodní lyžařskou federací FIS byla nominována členkou jury v běhu na lyžích na Zimních olympijských hrách. Jaké konkrétní úkoly vyplývaly z vaší funkce?
Jury pro každý závod měla vždy několik členů a úkoly rozdělil hned na první schůzce technický delegát. Rozdělení pak platilo po celou dobu trvání olympiády. Já jsem měla na starosti spojení mezi časomírou, jury a sekretariátem závodu ve věci včasného odevzdání přihlášek a případné kontroly fotofiniše, dále prohlídku tratě ráno před závodem a kontrolu celého závodu z televizního přenosu. Současně chci připomenout, že oficiálně jsem členkou jury byla pro závody žen, pro mužské závody mne střídal německý kolega.
Jakou cestou musí projít zájemce o práci ve vrcholném světovém sportovním orgánu?
Nad tím jsem se nikdy nezamýšlela, ale je fakt, že přibližně dvě třetiny svého života jsem strávila při běžeckém lyžování, od závodníka, přes trenéra, rozhodčího a technického delegáta až po ředitele závodu. Vlastně jsem zimní olympiádu zažila jako závodnice i jako funkcionář.
V posledních letech se stále častěji hovoří o určité diskriminaci žen ve sportu. Jak vysoké je zastoupení žen ve FIS?
Přesné číslo říct neumím, ale najdete nás téměř všude – od generální sekretářky FIS, přes technické delegátky, trenérky, lékařky, rozhodčí, koordinátorky různých turné, tiskové mluvčí, ředitelky závodů ve všech lyžařských úsecích kromě skoku na lyžích. I když, jestli projde návrh zařadit skok na lyžích žen do programu zimních olympijských her… Je k tomu celkem blízko, již letos je FIS ředitelkou Continental Cupu v severské kombinaci žena.
Zora Honzlová byla Mezinárodní lyžařskou federací FIS nominována členkou jury v běhu na lyžích na ZOH v Turíně. Z místnosti pro oficiální časomíru tak mohla sledovat i triumf Kateřiny Neumannové na třicetikilometrové trati.
Na přelomu roku 2005 a 2006 jste výborně zvládla roli ředitelky Světového poháru v běhu na lyžích v Novém Městě na Moravě. Jak se podle vašeho pohledu lišila atmosféra Zlaté lyže a Zimní olympiády?
Pro nás nezávodnímu byla pracovní atmosféra velmi podobná. Musíte bezchybně připravit každý závod. Nové Město je v běžeckém lyžování známé svou diváckou kulisou, a ta byla výborná i v Pragelatu. Pro závodníky byl rozdíl určitě v tom, že další olympijské závody se pojedou zase až za čtyři roky, což pro většinu znamená velký psychický tlak.
Jak jste vnímala jako členka jury v médiích tolik diskutovaný omyl českého manažera při nahlášení sestavy naší mužské lyžařské štafety? (Do protokolu zapsal místo připraveného finišmana Šperla náhradníka Kožíška.)
O chybě jsem se dozvěděla až v průběhu závodu. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale v tomto případě rozhodně chybovalo více lidí než jeden. Daň za chybu stála kluky lepší umístění. Napravit to budou moci až za čtyři roky.
Pracovala jste v cíli olympijských tratí běhu na lyžích. Co jste cítila při zlatém finiši Kateřiny Neumannové?
Radost, radost, radost! A neměla jsem ji pouze já, ale všichni, kteří byli spolu se mnou v místnosti pro oficiální časomíru – a byla to směs Italů, Němců, Švýcarů a já. Kateřina je opravdu osobnost nejen u nás.
