Eva Slonková, lektorka na katedře sportovních aktivit FSpS a tajemnice organizačního výboru pátých Českých akademických her, hodnotí průběh sportovního klání univerzit, které se po pěti letech vrátilo zpátky do Brna. Jak to, že padlo pořadatelství Českých akademických her po pěti letech opět na Brno?
České akademické hry se měly na MU původně uskutečnit až v novém kampusu. Když ale pro tento rok nebyl pořadatel, Česká asociace univerzitního sportu (ČAUS), která celé hry zaštiťuje, nás požádala, jestli bychom se pořadatelství neujali již teď. Po dohodě s panem děkanem Charvátem jsme nabídku přijali a začali s přípravami. Sice daleko později, než bývá běžné, ale o co později jsme začali, o to víc jsme pracovali. V září jsme se domluvili, jaké sporty podle svých možností zařadíme a vytipovali jsme ředitele soutěží. V lednu už jsme otevřeli webové stránky a dostalo to spád.
Jaký je podle vás hlavní smysl a význam Českých akademických her?
Je to myšlenka, která se zrodila před pěti lety tady v Brně, kdy jsme se dohodli s vedoucími kateder, že by bylo dobré navázat na československé univerziády, které se přestaly pořádat po roce 1990. Od té doby totiž fungovala jenom jednotlivá akademická mistrovství a studenti z různých sportů neměli možnost se společně sejít. První České akademické hry se konaly v Brně na Palackého vrchu na VUT a bylo zde dvacet jedna sportů. Nejvíc jich bylo v Praze, třicet jedna. To už jsme ale měli pocit, že toho bylo až příliš, navíc to bylo hodně roztahané po celém městě, takže se původní myšlenka na setkávání sportovců trochu ztrácela.
Příští České akademické hry se budou konat na Technické univerzitě v Liberci, jejíž rektor Vojtěch Konopa (na fotografii) na slavnostním zakončení letošních her osobně převzal putovní vlajku od rektora MU Petra Fialy. Foto: Ondřej Ženka.
Jak v tomto ohledu dopadlo Brno?
Díky tomu, že se hry konaly před dokončením univerzitního kampusu, potýkali jsme se s nedostatkem sportovišť. Studenti říkali, že si nemohli vzájemně fandit, protože některé sporty probíhaly zároveň na opačných koncích Brna. Vzájemného povzbuzování tedy moc nebylo, ale studenti se zase setkávali večer na kolejích a na oslavách. Až se jednou hry do Brna vrátí, bude to určitě lepší a nebude chybět ani správná atmosféra s fanděním. Celkově byly ale ohlasy studentů, trenérů a vedoucích výprav výborné. Všem se líbil příjemný sportovní duch her, který tady v Brně zavládl. A navíc jsme se každý večer postarali o bohatý doprovodný program. Určitě bych byla ráda, kdyby hry v podobném duchu, založeném na setkávání studentů, pokračovaly i v dalších ročnících.
Měli jste nějaké potíže s organizací?
Zapojili se prakticky všichni zaměstnanci Fakulty sportovních studií, kteří pracovali na sekretariátu nebo jako pomocní rozhodčí, a pomáhali nám i studenti, takže všechno klapalo. Navíc spolupráce mezi ČAUSem, vedením MU, Správou kolejí a menz a FSpS byla více než ideální. Zní to neuvěřitelně, ale neměli jsme problémy s nikým a s ničím. Zástupci ČAUSu den před koncem her odjížděli a děkovali nám, že to byly zatím nejlepší České akademické hry. Výborná byla i spolupráce s řadou sponzorů, kteří se postarali o ceny pro vítěze a zajistili nám pitný režim.
