Přednášku velké trenérské osobnosti včera hostila fakulta sportovních studií. Přijel na ni Michal Ježdík, bývalý kouč národní basketbalové reprezentace a dnes sportovní manažer nejlepšího českého klubu Basketball Nymburk. Dostal se mimo jiné ke kritice českého systému výchovy mládeže i k tipům, jak skládat sportovní týmy. Využitelné jsou však jeho nápady také pro tvorbu těch pracovních.
Původně měli být přednášející dva, Ježdík se měl doplňovat s hokejovým koučem Mariánem Jelínkem, toho ale do Brna nepustily klubové povinnosti - se svojí Mladou Boleslaví totiž bojuje v předkole play-off hokejové extraligy. Oba muži jsou certifikovanými lektory Českého olympijského výboru a příkladem těch, kdo za sebou mají i praktickou sportovní zkušenost.
Ježdík odstartoval svoji přednášku ke studentům symbolicky úplnými začátky, výchovou mládeže. Spousta věcí, která se v tuzemském mládežnickém sportu děje, se mu totiž nelíbí. „Pořád se snažíme aplikovat pravidla hodnocení profesionálního dospělého sportu i na ten mládežnický, ale to není dobře,“ řekl mimo jiné manažer a sedmý nejlepší střelec české basketbalové historie.
V profesionálním sportu je hlavním měřítkem výkon, ale podle Ježdíka děti takovým způsobem hodnotit nelze. Když je malému hokejistovi nebo atletce třeba deset let, pořád se ještě učí (a je to tak podle Ježdíka správně), jak mít radost z pohybu nebo jak správně trénovat. Chtít po nich v takovém věku v první řadě výsledky nikomu neprospívá.
„Na dětech tak pácháme hrozná zvěrstva,“ kritizoval lektor Českého olympijského výboru. Připomenul ovšem, že ani rodiče v tomto ohledu trenérům příliš nepomáhají a často na děti vyvíjí nepřiměřený tlak. Ježdík proto schvaluje přístup, který aplikuje třeba fotbalová Sparta Praha, jež rodiče na tréninky svých dětí vůbec nepouští.
Uznávaný odborník se ohradil i proti dalšímu fenoménu českému sportu, centralizaci sportovních středisek. Ta by měla poskytovat nadstandardní podmínky pro mladé sportovce, po celé republice by jich však mělo být jen několik, takže třeba geograficky nejsou tak dostupná. „My se ale musíme snažit kultivovat i ta malá nebo obecně kluby, aby byla základna co největší,“ jde ve svých myšlenkách tak trochu proti trendu Ježdík.
Na přednášce na fakultě sportovních studií rozdával také inspiraci ohledně tvorby sportovních týmů, která se hodí ale i těm, kteří si skládají tým pracovní. Základ je vyhlédnout si lídra, který bude ochotný naslouchat svému trenérovi nebo vedoucímu, a k němu druhého (téměř) stejně dobrého závodníka, jenž se smíří s pozicí dvojky. Zároveň musí být ale schopný zastoupit lídra, když bude potřeba. Správný mix pak dotváří dobře zkombinovaný podpůrný tým.
A jaké že by měl mít vlastnosti takový ideální hráč? Ježdík (nejen) v Nymburce sází na vítězné typy, které ví, jaké to je vyhrávat a jak na úspěch reagovat, mají mezinárodní zkušenosti a patřičné dovednosti a jsou přitom stále ochotní se učit.
