Vylezl na všechny osmitisícovky světa bez použití kyslíku a chystá se na další výzvu. O svých dosavadních zkušenostech přenášel a diskutoval horolezec Radek Jaroš minulý týden na fakultě sportovních studií. Přiblížil posluchačům své nejtěžší výstupy a rozebral také důležitost psychického stavu při extrémních výkonech.
Na svou první skalku vylezl Jaroš už v šesti letech, opravdu lézt začal ale až v osmnácti, když se na plese opil s horolezci a druhý den se s nimi vydal na skálu. „Na skalách jsem se vždy bál více než v horách, i když to tam třeba bylo méně nebezpečné,“ svěřuje se Jaroš. Prvních šest osmitisícovek pokořil v letech 1998 – 2006 bez dlouhodobějšího cíle, v roce 2006 se rozhodl pokořit všechny osmitisícovky světa, kterých je čtrnáct.
Ze všech výprav, které během osmnácti let do asijských Himálají podnikl, si odnesl především jedno základní ponaučení, díky kterému je pořád ještě naživu. „Pro horolezce nesmí být cílem vrchol, ale bezpečný návrat. Jakmile se žene na vrchol a poddá tomu všechno, už mu nezbudou síly na návrat dolů,“ upozorňuje dnes již slavný horolezec a dodává, že návraty jsou vždy těžší než výstupy na vrchol.
Alpští horolezci mají sice výhodu, že nemusejí podat životní výkon v přesně daný okamžik, avšak jejich život závisí na sérii správných rozhodnutí a intuici. „Problémem také je, že v době největších výkonů má člověk nejhorší stravu. Tělo začne využívat energii z bílkovin a člověk se tak vrátí z výpravy o několik kilogramů svalů lehčí,“ vypráví Jaroš.
Sám se považuje za šťastlivce. Například na každou výpravu jezdil zásadně zraněný. „Před výpravou na Mount Everest jsem absolvoval dvojnásobnou operaci kolene. Nakonec jsem se ale rozhodl odjet,“ směje se horolezec. O zranění neměl nouzi ani v horách. Na své předposlední osmitisícovce Annapurně, kterou pokořil v roce 2012, utrpěl omrzliny a přišel postupně o několik prstů na nohách. „To mě ale paradoxně proslavilo. Do té doby o mě nikdo nevěděl,“ přiznává.
Své první výpravy si platil ze svého, postupně ale sehnal sponzory a dnes se již horolezectvím živí. Poslední osmitisícovkou, která mu vzdorovala, byla pákistánská K2. Pokořil ji na čtvrtý pokus v roce 2014 a stal se tak teprve patnáctým člověkem na světě, který vystoupal na všechny velehory bez použití kyslíku. Zkompletoval tak pomyslnou korunu Himálaje. „Neznamená to, že by se tomu věnovalo tak málo lidí, je to opravdu náročné a nebezpečné,“ říká Jaroš.
Jako svou další výzvu plánuje v následujících letech pokořit nejvyšší hory všech světadílů.
