Martin Tichý a Jindřich Weiss, oba studenti Masarykovy univerzity, patří mezi tradiční účastníky zimní extraligy plážového volejbalu. V listopadu se jim podařilo v prvním kole dosáhnout na zlatou příčku. Tichý se kromě toho již pravidelně účastní soutěže World Tour a Weiss několikrát reprezentoval MU na akademických soutěžích. Letos by se společně chtěli probojovat na akademické mistrovství v Německu.
Jak to máte se společným hraním?
Tichý: Hrajeme spolu většinou jen přes zimu, protože můj parťák hraje volejbal šesti. Dali jsme se dohromady tak, že před třemi lety Jindrovi vypadl spoluhráč.
Weiss: Můj parťák je zase starší a zimní extraliga, která se hraje vždycky jeden měsíc v Praze, je náročnější. A taky podobně jako Martinův parťák hraje volejbal šesti. My dva se takhle aspoň společně připravujeme na letní sezónu.
Plážový volejbal v zimě. Není to trochu zvláštní?
Weiss: Trochu ano. Zimní extraliga je dost ojedinělý projekt nejen v našich poměrech, ale i ve světě. Ale baví nás to, protože tam nehraje ta úplně největší špička – ti úplně nejlepší hrají přes zimu šestky, ale na druhou stranu jsou tam třeba hráči profesionálních týmů, kteří se tomu věnují celoročně. Takže když je porazíme, tak z toho máme opravdu radost.
S jakým cílem tedy jezdíte na takový turnaj?
Tichý: Vyhrát.
Weiss: Ale ne. Snažíme se, abychom byli sami se sebou spokojení.
Tichý: To znamená vyhrát.
„Letos bychom se chtěli kvalifikovat z Českých akademických her na akademické mistrovství, které bude v Hamburku,“ svěřil se s ambicemi dvojice Jindřich Weiss. Foto: Archiv J. Weisse a M. Tichého.
Jak je to s profesionálním hraním plážového volejbalu u nás?
Weiss: I ve světě se prosadil až někdy začátkem devadesátých let a v České republice jsme měli svého času i olympioniky, ale pak dlouho nic. Až teď se plážový volejbal začíná trochu vzmáhat, postupuje jeho profesionalizace a větší specializace. To je ale samozřejmě dost obtížné, protože se musí sehnat sponzoři, aby vám hraní zaplatilo i zimu. Pro dobré hráče je jednodušší se nechat zaměstnat v šestkovém týmu, než riskovat, že se mu nebude dařit v létě a nevydělá si dost, aby pokryl náklady na zimní sezónu.
Jaké je tajemství úspěchu vaší dvojice?
Tichý: Jindra mě vždycky vyhecuje, až se dostanu do transu a vyhráváme.
Weiss: Náš problém je, že jsme oba dva zvyklí hrát v poli, protože k sobě normálně máme vysoké spoluhráče, kteří hrají na síti. Takže v zimě na sebe Martin musí vzít blokaře – je na tom přece jen o něco lépe – ale pořád jsme v nevýhodě, takže tento nedostatek musíme kompenzovat bojovností.
Jaké jsou vaše ambice?
Weiss: Martin má ambice určitě větší. Já jsem rád, že si s ním můžu přes zimu zahrát kvalitní plážový volejbal a přes léto pak se svým parťákem dávat čtvrté až páté místo v České republice.
Tichý: Já se svým spoluhráčem mám v plánu pravidelně se účastnit turnajů World Tour a postupně se probojovat snad i na olympiádu.
Jak spolu trénujete?
Weiss: Teď se trošku zpozdila výstavba brněnské haly s hřištěm na písku, takže já osobně jsem do zimního turnaje na písku nestál a trošku jsem v tom plaval, protože jsem nastoupil hned z palubovky.
Tichý: Základ zimní přípravy je určitě posilovna a běhání a vůbec fyzická příprava, aby měl člověk v létě z čeho brát. Máme také velké štěstí, protože nás připravuje trenér Milan Džavoronk, legenda českého plážového volejbalu a mistr Evropy z roku 1996.
Můžete popsat rozdíl mezi volejbalem šesti a plážovým volejbalem co do způsobu hraní?
Weiss: Nechci říkat, že je jde o úplně jiný sport, ale v plážovém volejbalu najdete jiné pohyby, jiné způsoby úderu. Když oba typy střídáte, tak je nejtěžší překonat rozdíl v povrchu. Na palubovce víc skáčete a odrážíte se do větší vzdálenosti, zatímco na písku se musíte odrážet z místa, protože je sypký a nedovolí vám tolik pohybu. Skáčete samozřejmě níž, i když síť je stejně vysoko, takže údery jsou měkčí a techničtější, a to je rozhodně náročnější.
V čem je to náročnější?
Weiss: Na všechny herní činnosti jednotlivce. V šestkách se úžeji specializujete, takže špičkoví šestkaři kolikrát přijdou na písek a mají dost problém, protože umí jenom to svoje. Plážový volejbal má hlavně tu výhodu, že se můžeme uplatnit i jako menší hráči, zatímco v šestkách bychom při svých výškách neměli na světové úrovni šanci. Tam mají všichni kromě libera, který přihrává vzadu, kolem dvou metrů.
Je plážový volejbal individuální nebo kolektivní sport?
Tichý: Je někde na pomezí, ale řekl bych, že spíše individuální sport. Soupeř může snadněji najít slabiny týmu než v typickém kolektivním sportu. V plážovém volejbalu prostě nemůžete vystřídat, takže se většinu zápasu třeba podává na jednoho slabšího hráče.
A nelezete si v takhle malém týmu někdy na nervy?
Weiss: Obecně to určitě platí, ale my spolu přece jenom nejsme celý rok, takže se na společné hraní opravdu těšíme. Zápas taky není každý víkend, ale jednou za měsíc. Kdybychom spolu hráli častěji, tak by to určitě nebylo bez chyby, většina dvojic si prošla nějakou krizí a ponorkou.
Jak vypadá správný plážový volejbalista?
Tichý: Musí mít velmi komplexní přípravu, aby byl vyrovnaný. Není to ani vytrvalostní ani rychlostní sport. Zápas se hraje kolem čtyřiceti pěti minut a je potřeba umět zasprintovat za balónem, ale vydržet i dlouhou výměnu. Vhodná je určitě atletická postava.
Jak zvládáte školu?
Weiss: Já studuju evropská studia na Fakultě sociálních studií v pátém ročníku. Výhodou je, že to není škola moc náročná na docházku, takže si můžu dost snadno organizovat čas a třeba se dopoledne a večer věnovat trénování.
Tichý: Já dělám první ročník na Fakultě sportovních studií, obor management sportu. Předtím jsem zkoušel Přírodovědeckou fakultu, kterou jsem ale z časových důvodů musel nechat. Přes zkouškové období jsem byl pořád někde po Evropě. Musel bych omezit sport. FSpS taky není žádný med, a to i proto, že děláme hodně sportů a dost nás prohánějí, ale zatím to zvládám.
Co byste vypíchli ze svých společných úspěchů?
Weiss: Určitě to, že v roce 2005 i 2006 jsme skončili druzí na halových mistrovstvích České republiky. Tam už nestartují jen dvojice, které mají čas na to hrát přes zimu, ale i špičky.
Co vás na hraní baví?
Weiss: Hlavně vyhrávat.
Tichý: To samozřejmě taky, ale mě baví hravost plážového volejbalu. Můžete si krásně tvořit hru. Není to tak svázané různými pravidly jako jiné sporty.
Weiss: Já jsem dřív vesloval, což byl hodně individuální sport, pak jsem začal hrát volejbal šestek, což už je na mě zase moc kolektivní sport. Plážový volejbal je takový kompromis a prověří člověka po všech stránkách.
Jak dlouho se dá volejbal dělat?
Tichý: Nejstarší hráč, který teď vyhrál světový okruh, je Brazilec, kterému bude dvaačtyřicet.
Weiss: V plážovém volejbalu většinou bývají nejlepší oproti volejbalu šestek až starší hráči. Nejde o tak náročný sport na klouby a k tělu je vůbec šetrnější.
Chystáte se zazářit na nějakých akademických závodech?
Weiss: Letos bychom se chtěli kvalifikovat z Českých akademických her na akademické mistrovství, které bude v Hamburku. Bude to určitě boj, protože na Českých akademických hrách budou i pražští profesionálové. Pokusíme se o odvetu, protože před dvěma lety jsme ještě s Miroslavem Svobodou skončili druzí a kvalifikace na mistrovství nám tak těsně uklouzla.
